Platební karty, dosud opomíjený obor

Telefonní karty byly fenoménem počátku 90. let. Tehdy se rozvíjela řada dalších oborů, které dodnes nemají ani oficiální název oboru a řadí se pod širší obory numismatiky. Správně jde o podobor skripofilie, tj sběratelství listin a dokumentů finanční povahy. Název vychází ze slova skrip, tedy listina a patří sem zejména akcie, dluhopisy, losy, vkladní knížky, šeky, ale i platební karty.

Od šeku, nástroje bezhotovostní platby, se vyvinuly platební karty. Dějiny světových platebních karet byly popsány v desítkách encyklopedií a knih, ale ty se všechny věnovaly historii oboru. Nyní se chystá přelom v oboru, katalog českých a slovenských platebních karet. Příští rok tomu navíc bude 30 let od vydání vůbec té první opravdové platební karty na našem území.

Na katalogu se pracuje tři roky a na počátku se zdálo, že v něm bude asi 3.000 verzí karet. Dnes, rok před vydáním katalogu, je už znám dvojnásobek a to soupis stále není u konce. Proč tomu tak je. Platební asociace (Eurocard, VISA, atd.) nemá žádné směrnice nařizující archivovat a ukládat vzory a pokud to banky dělají, pak jen dobrovolně. Ani ony samy často neví, co vlastně před několika roky vydaly. Při změně pracovníka se dosavadní podklady skartují a nový úředník si sleduje zase svoji práci. Někde tedy mají údaje 5, 8 či 10 let, ale taky jen dva roky. Nemluvě o dnes již zaniklých bankách z 90. let. Kromě toho karty nevydávají jen banky.

Proto nezbývá než se obrátit na veřejnost, aby prošla své šuplíky a pomohla. Muzeum cenných papírů vyhlásilo výzvu „I ty se zapoj“. Stovky lidí poskytlo své karty pro tento účel a to jak fyzicky, tak zaslalo fotku nebo sken. Důležitá je nejen lícová, ale hlavně rubová strana, kde jsou výrobní čísla a údaje o kartě.

Téměř 40% lidí dosud věří, že musí svoji kartu po skončení platnosti vrátit bance. Omyl, to platilo do roku 1992, ale tato chiméra stále mezi lidmi žije. Kdo ji nevrátí, tak ji na radu bankéře stříhá na kousky, aby ji někdo nezneužil, opět zbytečné. Co osobní údaje?. Podívejte se důkladně, co na kartě opravdu je. Především 16-ti místné číslo, pro každou kartu jiné. Prvních šest znaků je, tzv. BIN kód, tj. druh karty a další znaky jsou pro kontrolu a identifikaci platby. Nikdy z nich nelze zjistit číslo konta apod. A jméno samo o sobě není osobním údajem. Citlivým údajem by mohl být podpis na rubu, ten však stačí fixem přepsat. Po expiraci jde už čistě o mrtvý plast pro sběratele. Třeba i nová karta zaslaná vám bankou domů ještě není kartou, teprve až když ji aktivujete. Takže pokud vám náhodou nepřijde a pošta dopis ztratí, nic se nestane a banka vám pošle novou. V USA banky dokonce posílají karty domů jako „letáky“ a tak je na sběratelském trhu tisíce neaktivních karet. Ve světě jsou také mnohem dál a jsou zde tisíce sběratelů a široká veřejnost nemá obavy ze zneužití. Proč tomu tak u nás je, je spíše na rozbor sociologů.

Chcete-li pomoci, oslovte co nejširší své okolí a požádejte je o „razii“ v šuplících. Třeba se podaří objevit druhy a verze karet, které dosud nejsou katalogizované. Uzávěrka podkladů pro katalog bude na jaře 2019 a pokud vše půjde podle plánu, mohl by na veletrhu Sběratel 2019 proběhnout křest.

Každý, kdo pošle muzeu kartu a uvede svoji zpáteční adresu, obdrží dárkový certifikát a pamětní bankovku.

Chcete-li pomoci, můžete kontaktovat Muzeum cenných papírů, nadační fond, Pod Vilami 13, Praha 4 – Nusle nebo použijte mail muzeum@das-mcp.cz nebo tel. 603 545 901.

Rudolf Píša