Pasová kontrola Republiky československé ...

Je tomu už sto let, kdy bylo možné zaslechnout poprvé tuto výzvu na hranicích nově vzniklého státu. Konec 1. světové války v r. 1918 znamenal nejenom konec válečných útrap, ale i vznik nových státních útvarů a tím i hranic, jejich střežení a samozřejmě i nové doklady pro jejich překračování.

Na hranicích kontrolovala cestovní doklady i pohraniční finanční stráž a četnické stanice v blízkosti hraničních přechodů. Na přelomu 20. a 30. let 20. století byly zřízeny pro pasovou kontrolu specializované Četnické pohraniční kontrolní stanice. Když nahlédneme do brožurky „Zákony a nařízení státu československého, jakož i bývalé říšské a zemské zákony a nařízení, které jsou doposud platnosti – Výtah pro četnictvo“, nalezneme odkaz „Cestovní předpisy“ (Výnos ministerstva vnitra čís. 798/N ex 1919), hned na prvním místě a v odstavci 1 se můžeme dočíst: …Kdokoliv se odebírá do tuzemska nebo do cizozemska přes státní hranice, má se vykázati řádným cestovním listem (pasem). Jiné cestovní listiny, jako legitimační lístky, pracovní knížky, cestovní lístky, nemají platnosti pro překročení hranice ...

Každý začátek bývá těžký a nebylo tomu jinak i s vydáváním nových cestovních dokladů v nově vzniklé republice. Ještě v r. 1919 se můžeme setkat s používáním starých, rakousko-uherských cestovních pasů, kde vydávající úředníci odstraňovali „orlíčky“ z razítek, přeškrtávali německé texty a jméno bývalého císaře.

Z hlediska sběratelského jsou tyto změny zajímavé, protože mimo oficiálně vydávaných dokladů se cestovalo i na různá jednorázová povolení, vydávaná např. vojenskými orgány nebo konzuláty v zahraničí. Na jednom z prvních čs. cestovních pasů, ve formátu pasové knížky s cihlově hnědými deskami, který byl vydán 25.11.1918 v Římě (LEGATION DES PAYS TCHÉCOSLOVAQUES), můžeme najít jako označení vydávajícího státu „Země československé“, slovo republika zde ještě nenajdeme. Název státu se ostatně měnil, v období let 1918-1920 se používala formulace Republika československá a následně až do r. 1938 Československá republika. Těsně po válce pobývalo v zahraničí mnoho občanů nové čs. republiky a bylo zapotřebí je vybavit cestovními doklady pro návrat do vlasti. A to byl případ zejména čs. legionářů, ať již francouzských, italských nebo ruských. Zatímco u prvních dvou skupin to nebylo z hlediska vzdálenosti tak obtížné, návrat ruských legionářů, soustředěných na východě Ruska, to bylo složité a zdlouhavé jak po stránce politické, tak po stránce logistické. Cestovní doklady ruských legionářů, kteří byli při návratu do vlasti nuceni obeplout i více než půl zeměkoule, jsou jedny z nejvzácnějších dokladů sbírek. Na obrázku vidíme stránku Pasportu č. 424, který vydala Československá republika – Ministerstvo zahraničních záležitostí ve Vladivostoku, 30.4.1920.

Sloužil k návratu legionáře přes britskou Indii, Turkestán, Itálii, balkánské státy až na rakousko-československý hraniční přechod Horní Dvořiště, který překročil 5.3.1921. Dalším dokladem, který sloužil v mnoha případech i pro návrat do vlasti, je Cestovní list, v záhlaví již s nápisem Republika československá. Jednalo se o listinný pas o rozměrech 21 x 33,5 cm, s fotografií na zadní straně, který byl vydáván několik let po vzniku republiky, než jej nahradil cestovní pas ve formě pasové knížky, který doprovázel čs. občany celé období 1. republiky, okupaci (s povinností pas opatřit přelepkou – Německá říše Protektorát Čechy a Morava) a setkáváme se s ním i po skončení 2. sv. války. Tyto šedomodré pasy byly vydávány v modifikacích s tvrdými i měkkými deskami, obsahovaly 32 stran, fotografie byla jištěna nýty (případně spec. sponkami) a razítkem, na zadní desky byl přilepen Záznam o přídělu valut, listy byly ještě jištěny bílo-červenou šňůrkou vyvedenou na desky pasu a přelepeny papírovou pečetí s razítkem. Cestovní pasy sloužily i jako rodinné, můžeme v nich najít na fotografii celou rodinu.

Jiří Vochozka