Kniha je jako zahrada, kterou nosíš v kapse

Uvedené latinské přísloví se mi vybavilo, když jsem ve své sbírce kapesních kalendáříků hledala exempláře s tématem knižních nakladatelství a jejich publikací. Je docela zajímavé porovnat roky před sametovou revolucí a ty současné. Dost mne pobavilo, jak v roce 1976 národní podnik Kniha propagoval svoje výrobky sloganem: „Každý čtvrtek novou knihu“. Vzpomínám si také, jak jsem jako dítě nechápala tenkrát oblíbené heslo „Březen měsíc knihy“.

Pro mě byl každý měsíc, týden i den spojen s knihou, nemusela jsem čekat na březen, ani na čtvrtek (stejně nové knihy moc nevycházely a stále se opakoval stejný repertoár oblíbených ruských autorů nebo doporučené četby, pokud jste neměli v prodejně známé, tak na vás žádná žhavá novinka nečekala). Naštěstí tu byly veřejné knihovny a doma jsme měli také pěknou zásobu zajímavého čtení (ještě po dědovi, z období první republiky).

Rájem pro mě, ale neštěstím pro moji peněženku, bylo období po roce 1990, přestal existovat monopol knižních nakladatelů Odeonu, Olympie, SPN, NADASU nebo Našeho vojska a vyrojilo se plno nových nakladatelství a já jsem nestačila sledovat novinky. Náš byt se plnil knihami, které se už nikam nevešly a byly prostě všude. Po narození dětí se situace uklidnila a dokonce jsem byla ochotna se některých exemplářů vzdát.

Dodnes nechápu, jak někdo může žít bez knížek, bez toho, aby si přečetl alespoň jednu za měsíc, bohužel ve svém okolí potkávám často ty, co milují jen knížky vkladní nebo mají nanejvýš dvě kuchařky. Mám ráda vůni nových knih, i těch stokrát přečtených, nic mi neříkají audio knihy nebo různé e-booky, které dnes nabízí na internetu prodejci. A právě slovo internet je mi vždy odpovědí, když se někoho zeptám, proč nemá doma knížky, strýček Google ví prý všechno, tak není potřeba si byt zaneřádit nějakými knihami.

Tak schválně, zadám do počítače… vyhledat něco o Měsíci knihy, no a hádejte co? Našel a dokonce i to, že se slaví dodnes a já bláhová si myslela, že to byl komunistický výmysl, co už je považovaný za přežitek a ono ne. Tak jak vlastně vznikl? Už v roce 1955, na základě domluvy ministerstva kultury se Svazem československých spisovatelů a Československého svazu mládeže, k nimž se připojila nakladatelství a knižní obchod celkově.

Odpovědní prostudovali dění a zkušenosti v zemích Sovětského svazu a rozhodli, že jeden měsíc v roce bude věnován propagaci knihy. Co se týče fungování tohoto projektu, ten kromě rozšíření knih do všech končin vlasti, měl za cíl pomáhat řešit hospodářské otázky a posilovat tak obranyschopnost národa. Bylo důležité propagovat vybranou literaturu. Knihy se tak měly dostat do všech domácností a do povědomí co největšího počtu lidí. Tuto ideologii používali soudruzi v praxi na takzvaných „ideologicky rostoucích" skupinách jako byla mládež, zemědělci a dělníci.

S příchodem sametové revoluce v roce 1989 přišla i řada změn, především to, že Měsíc knihy přestal být ministerstvem řízenou akcí a téměř zanikl. Snaha o jeho nahrazení přišla s Týdnem knihoven a následná vlna vizuálních a elektronických médií sesadila tištěnou knihu z jejího výsadního postavení. To mělo za následek opětovný vznik Měsíce knihy. Přes veškeré snahy internetu a médií s ním spojenými si tištěná kniha drží svojí pozici „lidského společníka" a březen, kromě svátku jara, zůstává i nadále svátkem knihy. Na konec jeden citát od současného autora Josefa Fouska: „Dobrá kniha je čisticí prostředek k očistě duše“ a my sběratelé můžeme přidat ještě - „dobrá sbírka též“.

Monika Petrásková