Měšťanský pivovar v Poličce - 500. výročí udělení práva várečného

„Původ a účel práva várečného“

V roce 1517 na Svatého Václava bylo nařízeno Sněmem zemským v Praze založení mj. právovárečného měšťanstva v Poličce. Smlouva svatováclavská byla uzavřená dne 24. října 1517. To se týkalo mnoha dalších měst v Českém království, kterému vládl 11 letý český král Ludvík Jagellonský prostřednictvím svých regentů. Jednalo se o počátek obchodního vztahu mezi panovníkem v Čechách a některými měšťany o vaření a prodeji piva. Král tehdy zvážil při stálé spotřebě peněz na vládnutí dát svůj souhlas co nejširšímu počtu obyvatelů měst, které ho podpoří malou peněžní částkou z každého uvařeného a prodaného (vystaveného) piva. Konkurencí mu byly šlechtické pivovary, na které se Smlouva svatováclavská nevztahovala. Jednalo se o akci, která se týkala zemí střední Evropy s vizí na stovky let dopředu.

I v Poličce musela právovárečnice či právovárečník odvést panovníkovi částku z každého prodaného piva. Celý případ byl založen na dobrovolném a svobodném rozhodnutí měšťana, zda se nabídky panovníka zúčastní. Město Polička se dohodlo na 113 právovárečných domech a členech právovárečného měšťanstva. Každá/ý z nich se po svém souhlasu stal/a majitelkou či majitelem „právovárečného domu“. V právovárečném domě se pivo vařilo například jednou za týden.

Pokud právovárečníci nebo právovárečník chtěl, sjednal si návštěvu pivovarské chasy, která mu s pivem pomohla. Až do roku 1865 se v Poličce vařilo pivo s horním kvašením pivovarských kvasnic a bez ledování (tedy bez chlazení). Z každého prodaného piva musel právovárečník odvést do královské či císařské kasy sjednanou daň. Vedle toho byla v ceně piva zahrnutá práce i se ziskem. A platba za náklady za suroviny na pivo a za otop. Tyto podmínky se neměnily se vznikem společné varny.

V Bavorsku byl vydán v roce 1516 zákon o „čistotě piva“ – ječmen, chmel a voda jako jediné schválené ingredience piva. Tím výrobci piva v Bavorsku dali na vědomí některým svým kolegům, že by neměli své pivo šidit pomocí náhražek. Dějiny piva byly ve středověku propleteny konkurenčním vztahem měst a církve. Právovárečníci své pivo nabízeli lidem v jednotlivých městech. Právovárečníci byli postiženi neustále se zvyšujícím posudným či obdobně modifikovaným poplatkům z každého prodaného piva dle nařízení Habsburků z roku 1552. I v Poličce. Ovšem stále se při výrobě a vystavování piva podvádělo a šidilo. I v Poličce. Měšťanský pivovar v Poličce se společnou varnou byl zřízen roku 1771 v domě čp. 18 na náměstí (dnes) Palackého. V roce 1771 byla v celém císařství přidělena čísla popisná. Po nařízení císaře Josefa II. z Vídně roku 1786 i v českém království, kde se do té doby pivo vařilo jen v právovárečných domech, byly zřízeny další společné varny piva. Jako již měli právovárečníci v Poličce. Jednalo se ze strany císaře o opatření zamezit šizení ve výrobě piva, kdy někteří falešní i běžní právovárečníci vařili a prodávali pivo, ale daň z piva panovníkovi neodváděli. Ve společné varně mohla od roku 1786 finanční stráž lépe zorganizovat přehled o uvařené mladině a o příští odvedené dani z piva, než by to dělala v právovárečném domě. Tehdy například vznikl název piva „patoky“, ze kterého se odváděla nižší pivní daň. Společná varna byla v majetku právovárečných měšťanů. Vedle společné varny vznikaly dřevěné spilečné kádě a dřevěné ležácké sudy jako základ společného pivovaru.