Home | O klubu | Členství v KSK | Plán akcí KSK | Sběratelské materiály | O KSK jinde | Kontakty | Inzerce | Odkazy |
Hlavní nádraží v Ulmu slaví 150 let svého trvání a to je důvod k oslavě.
A tu ulmské museum uspořádalo opravdu stylově. Výstava představuje hračky,
rozchody kolejí, kolejnice a příslušenství, starou i novější historii železnice. Tím
vším současně výstava dokládá, jak velkou oblibu tyto hračky stále mají u mladých
i starých.
Netrvalo to dlouho. Jen několik měsíců po senzační první jízdě vlaku na první
německé železnici mezi Norimberkem a Fürthem – 7. prosince 1835 – existoval miniaturní
vlak „Adler“ se svými vagóny vyrobenými z lakovaného plechu.
A pravděpodobně tento vlak, nabízený inzerátem v norimberských Allgemeine polytechnische
Zeitung, byl prvním jezdícím miniaturním vlakem, který přišel na trh
jako hračka. Nabídka zněla: „Parní vozy železnice z Norimberka do Fürthu spolu s nákladními
a osobními vagóny poháněnými hodinovým strojkem z lakovaného plechu
za 9 zlatek; stejný, ale větší vlak, za 12 zlatek; tentýž, ještě větší ze dřeva a lepenky
bez osobních vagónů za 13 zlatek“. Tato nabídka zároveň dokumentuje, že hraní
s takovým vláčkem bylo tenkrát drahou zábavou, ne všem dostupnou. V raných desetiletích
železnice ovšem patřila převažující část železničních vláčků (hraček) k bezkolejovým
vlakům – k „vláčkům na podlahu“, které se označovaly také jako
„kobercové“. Mnohdy hrdý majitel tahal svůj vlak za sebou po podlaze na provázku.
Většina vlaků byla bez vlastního pohonu, neměla ani setrvačník, ani hodinový strojek.
Lokomotivy a vagóny vznikaly jako jednotlivé kousky nebo malé série v řemeslnických dílnách, kde byly stavební díly vystřihovány z pozinkovaného plechu, ohýbány, letovány dohromady a pomalovávány. Tato „éra bílého plechu“ byla vystřídána teprve v letech před druhou světovou válkou modely ze zinkových tlakových odlitků. Dnes se často ve sběratelských kruzích označuje toto období jako „doba tinplate“ – podle anglického označení bílého plechu.
Jenže na první pohled je zřejmé, že rané modely vůbec nezobrazovaly skutečnost, nýbrž spíše nostalgicky připomínaly první velké železnice. Je to zřetelně vidět například na vláčku od Ludwiga Lutze (okolo roku 1860), na parní lokomotivě bezkolejového vláčku od Jeana Schoennera (okolo roku 1880) nebo na bezkolejovém vláčku od Rocka & Granera (okolo roku 1890). Ten je viditelně napodobeninou Ludwigova vlaku z Norimberka do Fürthu (se známou lokomotivou „Adler“).
Hans-Jürgen Flamm
Aktuální číslo
SBĚRATEL 4/23
( Více informací o číslu )
SÉRIE KALENDÁŘÍKŮ
na rok 2024
SÉRIE KALENDÁŘÍKŮ
na rok 2024
SÉRIE KALENDÁŘÍKŮ
na rok 2024
( Více o knize )
Home | O klubu | Členství v KSK | Plán akcí KSK | Sběratelské materiály | O KSK jinde | Kontakty | Inzerce | Odkazy
Powered by phpRS. Copyright © Klub sběratelů kuriozit 2001-2024. Všechna práva vyhrazena. Kopírování jakékoli části možné jen se svolením autora.