Gambrinus má 140 roků

Píše se 24. leden 1869, kdy se v plzeňském hostinci „U císaře rakouského“ schází 20 významných podnikatelů, v čele s rytířem Emilem Škodou. Po dlouhém jednání uzavírají dohodu o založení druhého moderního pivovaru v Plzni.

Pro nový pivovar byly zakoupeny pozemky v těsné blízkosti "Měšťanského pivovaru", kde byla kvalitní spodní voda. 25. června 1869 byla nová firma zapsána do obchodního rejstříku jako "První plzeňský akciový pivovar v Plzni" (Erste Pilsner Actien Brauerei - Pilsner Bier).

O rok později už v plzeňských hostincích čepovali první spodně kvašené pivo z nového pivovaru. Pro kvalitu svého piva dostal pivovar i titul c.k. dvorní dodavatel. Těsně před první světovou válkou se pivovar stal třetím největším výrobcem piva v Čechách, s ročním výstavem 270 000 hl.

Po vzniku Československé republiky ztratila stará ochranná známka "Kaiserquell" svůj význam, a tak v roce 1919 byla zaregistrovaná nová ochranná známka "Plzeňský Gambrinus". Začala se psát nová historie pivovaru. V roce 1933 došlo k sloučení pivovarů "Gambrinus" a "Měšťanský pivovar".

Druhá světová válka zasadila pivovaru další ránu - opět chybějí pracovníci a projevuje se nedostatek základních surovin, vaří se jen tzv. "válečná osmička". Pivovar přežívá jen proto, že by dělníci v plzeňské "Škodovce" neměli pivo. Černý den zažil pivovar a jeho pracovníci 17. dubna 1945, kdy americké bomby zničily téměř polovinu pivovaru. V areálu pivovaru napočítali až 300 kráterů po bombách. Uvažovalo se, zda se vůbec vyplatí pivovar opět postavit a obnovit výrobu. Ale zvítězila vůle a nadšení všech pracovníků pivovaru - rok po válce se v pivovaru uvařilo už 200 tisíc hl piva!

Po roce 1948 už byly pivovary Prazdroj a Gambrinus znárodněny i s jinými pivovary sloučenými do různých organizačních jednotek. V 60. a 70. letech se zavádějí nové a moderní technologie, instaluje se nová stáčecí linka z Belgie s kapacitou 14 000 lahví za hodinu, zabudovaly se nové ocelové tanky. V noci z 16. a 17. ledna 1982 vypukl ve sladovně velký požár, který ohrozil i varnu. Tu se podařilo zachránit, ale sladovna byla jen jedno velké spáleniště. Nová sladovna byla nejdříve postavena v jiné části pivovaru.

Za socialismu se smělo výhradně čepovat pivo z místního pivovaru jen v daném regionu, platila tzv. rajonizace. To se nevztahovalo jen na Prazdroj a Budvar. Gambrinus byl vyhrazen jen pro Západočeský kraj. Rok 1989 neznamenal jen rozpad socialistického zřízení u nás, ale padla i neslavná rajonizace. Zájem o pivo značky "Gambrinus" neustále narůstal a dnes opouští pivovar už víc jak 4 miliony hl piva ročně.

Od roku 1993 má pivovar cylindrokonické tanky (CK-tanky) a tak se ještě víc zaručila kvalita piva. V roce 1994 se stal pivovar "Gambrinus" součástí akciové společnosti "Plzeňský Prazdroj". Dnes je varný proces kontrolovaný počítačem. Barviva, stabilizátory pěny a různá "éčka" se však nepoužívají. Proto je i dnes "gambáč" tak oblíbeným pivem.

U příležitosti tohoto významného jubilea prezentuje pivovar svoji historii i na internetu. Najdeme tu nejen historii pivovaru podle jednotlivých milníků, jeho existence, ale i zajímavé video, různé soutěže a jiné informace o pivovaru. Proto klikněte na www.gambrinus.cz, nebo www.gambrinus.cz/140-let.

(podle materiálu pivovaru zpracoval J. Fiedler)
článek přetištěn se souhlasem ing. J. Fiedlera překlad: P. Nahodil

Ing. Jan Fiedler