Malý velký muž

Tak lze charakterizovat frýdlantského vévodu a generalissima Albrechta Václava Eusebia z Valdštejna. Narodil se 14. září 1583 v Heřmanicích u Jaroměře a pocházel ze staré českobratrské rodiny. Později z prospěchu konvertoval ke katolíkům, ale v podstatě byl bezvěrcem. Jeho jediným božstvem byly peníze. Měřil pouhých 150 cm a měl černé uhrančivé oči, které jakoby pronikaly do nitra jeho současníků a zkoumaly ho. Ti se v jeho přítomnosti cítili nepříjemně, přinejmenším měli pocit, že se na ně dívá svrchu.

Valdštejn byl bezohledný podnikatel bez jakýchkoliv skrupulí, krutý ke svým podřízeným, který nesmírně zbohatl po bitvě na Bílé Hoře v roce 1620, kdy se spolu s Karlem Lichtenštejnem stal členem komise, zabývající se konfiskacemi majetku poražených účastníků stavovského povstání a emigrantů. Valdštejn s Lichtenštejnem byli patrně první, kterým se podařilo "vytunelovat" téměř celé Království České.

Díky šikovným machinacím a podvodům se do jeho majetku dostaly téměř celé severní Čechy (Jičínsko, Liberecko a Frýdlantsko). Tuto enklávu císař Ferdinand II. povýšil v roce 1627 na vévodství frýdlantské, aniž tušil, že to bude království v království.

V Praze si Valdštejn v letech 1623 – 29 nechal postavit monumentální reprezentační palác.Byla to první velká raně barokní civilní stavba, která vznikla na obrovské ploše, kde původně stálo 26 menších domů a stará Písecká brána v bývalých hradbách Malé Strany z dob Přemyslovců.

S majiteli, kteří protestovali a nechtěli své domy opustit, nediskutoval, ale poslal na ně své vojáky, kteří jednoduše obyvatele vyhnali na ulici a jejich příbytky zbourali. Na uvolněném pozemku vznikl obrovský palácový komplex s pěti dvory, jízdárnou, konírnou, kaplí, salou terrenou, rozlehlou zahradou s rybníkem a umělým ostrovem, podzemní jeskyní (grottou) vyzdobenou skutečnými krápníky, atd.

Albrecht z Valdštejna přešel po zradě německo-českých stavů a jejich povstání na stranu císařskou a jako její vojevůdce se osvědčil v třicetileté válce. Když v roce 1625 na své útraty postavil žoldnéřské vojsko proti Dánům, obdržel od císaře titul vévody z Friedlandu. Od roku 1628 mohl razit vlastní mince a udělovat šlechtické tituly. Po uzavření míru s Dány zakoupil knížectví Zahaňské, vévodství Meklenburské a biskupství Zvěřinské. V Roce 1629 byl ale zbaven velitelské funkce. O tři roky později byl však opět postaven do čela vojska proti Švédům, řádícím v Evropě. Nakonec po řadě politických intrik upadl do podezření z velezrady a na rozkaz císaře Ferdinanda II. byl 25. února 1634 zavražděn v Chebu.

Zajímavé je,že podle nejnovějších výzkumů zbývalo těžce nemocnému Valdštejnovi do konce života jen několik týdnů (závěrečná fáze syfilidy). A také to, že jeho zavraždění už ve dvacátých letech 17. století předpověděla věštkyně Kristina Poniatovská z Podkrkonoší, kterou jako šestnáctiletého sirotka přijal do své rodiny Jan Amos Komenský a vzal ji s sebou do emigrace.

Milan Degen