Nahlédnutí na sýry Itálie

Před několika desetiletími, kdy jsem začal sbírat etikety a informace o sýrech tohoto státu, měl jsem představu, že italské sýrařství představují parmezán, gorgonzola, mozarella a tavené sýry, kterých bylo tenkrát mnohem víc, než dnes.

Sbírka a i vlastní poznání mě přesvědčily o tom, že v pestrosti a zajímavosti sýrů se Itálie přibližuje Francii a nebo Španělsku.

Jenom je třeba si informace i etikety a obaly (těch je hodně) utřídit. Dosavadní řazení etiket bylo podle míst výrobců. Řazení podle regionů (kraje) a nebo provincií (okresy) nebylo možné, protože tento údaj – číslo a nebo písmenová zkratka – byly uvedeny jen na části etiket. Zavedením veterinárního číslování se objevila čísla krajů, kterých je 20 a číslování je možné lehce využít pro řazení nových etiket. Jsou ale i čísla, která nepřísluší žádnému kraji, ale mají i číslo výrobny, takže je možné podle čísla řadit i je. Číslo P419Z je výjimkou a zatím není známo, co znamená.

Z počtů nových etiket je možné soudit, že největší produkce sýrů je v krajích 1 (Piemonte), 3 (Liguria) 9 (Toscana) a 20 (Sardegna). Žádné etikety nejsou známy z regionů 10 (Marche), 13 (Abruzzo), 14 (Molise), 17 (Basilicata) a 18 (Calabria). To samozřejmě neznamená, že z těchto regionů sýry a etikety neexistují – prostě se je nepodařilo získat.

Obecně lze říci, že v supermarketech bohatšího severu Itálie najdeme sýry luxusněji balené, čerstvé sýry i poměrně široký sortiment dovážených sýrů. Na jihu jsou to spíš druhy sýrů s vysokou sušinou, které vydrží i v teplém podnebí delší zrání a následnou konzumaci.

Celý článek naleznete v časopise Sběratel č. 4/09.

Ladislav Likler