Jak jsem si (ne)přivezl etikety z Uruguaye

Díky našim přátelům jsme měli možnost prožít konec léta ( únor ) v jihoamerické Uruguayi. Měli jsme naplánovány výlety do okolí, mezi kterými byly i nádherné vodopády Iguazú a jak už je zvykem, v programu byl také zájem o sýry a sýrařství Měl jsem doporučení k exkurzi sýrárny BONPROLE, která patří nadnárodní skupině Bongrain, která působí i v České republice.

Exkurze byla naplánovaná až na konec pobytu, takže jsem se nejdříve setkával se sýry v supermarketech v oblasti pobytu, v Montevideu v letovisku Punta del Este a také při několikadenní návštěvě Argentiny v Buenos Aires. Uruguay není bohatá, ale ani chudá země. Má 3,5 miliónu obyvatel, z toho 1 a půl miliónu bydlí v Montevideu. Tam a ve větších městech jsou nákupní centra téměř taková, jako u nás, na venkově je v zásobení potravinami určitá soběstačnost a spotřeba farmářských výrobků.

Nabídka sýrů co do různých typů balení je široká. Jediným originálním sýrem Uruguaye je colonia, polotvrdý sýr s drobnými oky, barvený, který se vyrábí jednak průmyslově z pasterovaného mléka a jednak na farmách z mléka čerstvého. Má sušší konzistenci, je někdy drobivý a má dost velké výkyvy v jakosti. Jeho hlavní zvláštností je to, že se konzumuje s kdoulovou želatinou, která soustu dává příjemnou kombinaci.

Celý článek naleznete v časopise Sběratel č. 2/09.

Ladislav Likler