Lázeňské sklenice a pohárky

Můj otec byl astmatik a během svého života byl asi osmkrát v lázních. Zůstaly mi po něm tři lázeňské pohárky: z Mariánských Lázní, Luhačovic a Karlovy Studánky. A tři kusy – to mnozí vědí – to už je základ sbírky. Během posledních pěti let jsem se dopracovala k několika stovkám kusů a hlavně se s větší sběratelskou vybíravostí orientuji spíše na starší kusy, které jsou v obchodech se starožitnostmi hodně ceněné.

Velice brzy jsem k těm skleněným a porcelánovým kouskům začala sbírat veškeré informace o lázeňství u nás a o vývoji jednotlivých lázeňských míst. Městská muzea v některých lázeňských místech mají velice zajímavá balneologická oddělení, mnohá města vydávala už v minulosti knihy o místním lázeňství, některá dokonce o výrobě lázeňských sklenic a pohárků. Čím více informací jsem získávala, tím více se stával tento sběratelský obor pro mne zajímavějším.

Minerální vody a jejich účinnost objevili naši předkové již v dávných dobách. Nejstarší nalezené nádobky byly z březové kůry. Dokládá to nález pohárku z doby bronzové v podtatranské oblasti, kde jsou dnes termály Gánovce. Doba antická také zanechala pozůstatky, hlavně hliněné a kameninové střepy starých pitných nádob, především na území Itálie, ale také v jižním Německu, Francii a Anglii, kde byly známé léčivé prameny užívány Římany, Etrusky, Kelty i Germány.

V 16. století se používaly i nadále kameninové nádobky, ale nově také speciální nádobky cínové či dokonce stříbrné. Jordán z Klausenburku, brněnský fyzik a autor prvního česky psaného spisu o moravských lázních (1580) dával přednost dřevěným koflíkům před kovovými. Kovové upřednostňoval pouze při pití horkých pramenů, neboť nedržely tak dlouho horkost vody. V některých lázních se pilo ze zvířecích rohů zavěšených na řetízcích, jak je patrné na starých rytinách z Gräfenberku, dnešního Jeseníku. V průběhu 18. století stále ještě převažovaly pohárky kameninové, které měly tvar kalicha s ohrnutým okrajem a jednoduché ouško, někdy byly na silné krátké stopce. Bývaly zdobeny jednoduchým (latinským) nápisem, někdy jménem lázeňského místa. (VIVAT KARLS.BAD, VIVAD KARLS.BAAD). Nádobky někdy měly i cínové víčko, které uchovávalo teplotu vody.