Noviny jako informační médium provázejí lidstvo už více než 400 let. Zpočátku
sloužily jako nositel mimořádně důležitých zpráv. Více se od nich ani nechtělo
a neočekávalo. Ale člověk je tvor přemýšlivý a vynalézavý. Zdálo se mu, že jen tak
marnotratně odhazovat několikrát přečtený výtisk do krbu či kamen je vážně škoda.
Ale na podporu rozhoření ohýnku byly užitečné. A už je na světě jedna z tisíce
následných funkcí novinového papíru.
Knihaři přišli na to, že se noviny dají použít jako výstelka zborcených desek knih při jejich rekonstrukcích (dnes už toto řemeslo díky záplavě na knižním trhu neznáme a ani nedokážeme náležitě ocenit. Knihy se kdysi považovaly za vzácnost).
Přečtené noviny, nastříhané na výhodný formát, v minulosti sloužily i jako toaletní papír (nebylo to nic příjemného, nedoporučuje se!). V krajní nouzi se snad dala z tohoto materiálu ubalit cigareta, ale to snad bylo jen pro hodně otrlé a odolné jedince.
Profesionální i amatérští malíři pokojů s oblibou chránili podlahu rozloženými novinami – čím větší, tím lepší – a po skončení výkonu je pocákané barvami vyhodili. Z jednoho výtisku složili léty ověřeným postupem slušivou čepici. Mnohokrát složené noviny dokážou vyrovnat naklánějící se stůl, který jinak vytváří nežádoucí pohyblivou nakloněnou rovinu.
Ušlechtilou funkci splní ty noviny, jež byly vloženy do vrcholku věže. Budoucím generacím předají informace o tom, jak to v krajině vypadalo před dávnými léty, jaká byla úroda, počasí i politická situace.
V posledních desetiletích to už není tak běžné, ale byly doby, kdy noviny v bytě posloužily jako snadno dostupné vyměnitelné záclony, znemožňující pohledy pátrajících očí sousedů z protilehlých bytů, nebo rolety chránící domácnost před parným sluncem. Napadá mě schopnost novinového papíru vstřebávat vlhkost. Takže na ošetření mokré obuvi jako stvořené. Zmuchlané noviny umí utěsnit otvory ve zdi, odkud nepříjemně táhne studený průvan. Vrstva novinového papíru je skvělý izolant.
Na tržišti mi do novin zabalili kytku v květináči a nějaké nářadí – snadno dostupný obalový materiál. Těžko určit, jaké noviny použil výtvarník Radek Pilař pro postavičku Večerníčka, který v televizi smeká svoji čepičku už od roku 1965.
Můj dobrý kamarád obdařený kreativním výtvarným nadáním vytváří z nadrobno natrhaných novinových stran pozoruhodné mozaikové obrazy. Jeden mám doma uložený. Anebo noviny rozmočí, něco k tomu přidá a z této hmoty vymodeluje děsivé masky na fašankový průvod, či jiné překvapivé předměty.
K tomu všemu se vyskytne člověk, který z novin vydávaných v široširém světě vytvoří ucelenou kolekci, jež s neuvěřitelným počtem exponátů dosahuje světových parametrů (a ještě o tom píše články).
Kamarád, který cestoval po Thajsku, mi poslal snímek, dokladující zatím netušené možnosti využití denního tisku – tedy jako součást gala oblečení tanečnic pro slavnostní příležitost. Tady mají noviny nespornou výhodu; z kolekcí kolegů sběratelů pivních etiket, kartičkových kalendáříků či ubrousků by podobný model těžko spíchli.