Léto je v plném proudu, ale reklamní agenti nezahálí a už lákají potencionální
zákazníky k vánočním nákupům. Na facebooku na mne vyskakují krásné obrázky
mýdlových květin a růže vypadají opravdu jako skutečné. Prý je to ideální dárek
pro maminky, no nevím, ta moje by z něj asi nadšená nebyla. Ale vzpomněla jsem
si na babičku, která milovala mýdlo s jelenem. Používala ho nejen na praní, ale
i na svoji očistu, dokonce si s ním myla vlasy.
Je pravda, že já ho také občas používám (tedy pouze na praní) a dokonce mám ve své sbírce kalendáříků několik starších kousků s tímto fešákem. Prý se mu říkalo „Nesmrtelný paroháč“. Tedy tomu mýdlu, ne jeho tvůrci panu Georgovi Schichtovi. Našla jsem pár krásných exemplářů, propagujících tento výrobek. Jeden kalendářík pochází z roku 1894, je nádherně zdobený a má nápis „Schicht – Patentní mýdlo jest nejlepší, v spotřebě nejlevnější.“ Dále se zde dočteme, jak správně tento výrobek používat a z čeho je složený.
A jak vlastně vznikl tento fenomén, kdy se slovní obrat – mýdlo s jelenem, stal lidovým názvem pro veškerá mýdla určená na praní? Výroba uvedeného mýdla byla zahájena roku 1848 v Rynolticích u Liberce. Sedlák, řezník a uzenář Georg Schicht získal koncesi na výrobu mýdla a vyráběl ho ve sklepě svého domu s celou rodinou. A dařilo se jim, brzy si postavili nový dům a otevřeli varnu mýdla. Od roku 1878 převzali firmu čtyři synové. Jeden z nich, Johann, navrhl zřídit výrobu mýdla v Ústí nad Labem. Nejprve byl tento nápad místními odmítán, až nakonec roku 1882 začali stavět továrnu ve Střekově. Jelena ve skoku jako ochrannou známku zaregistroval Johann Schicht v roce 1891, kdy se vyrábělo až 300 milionů kusů mýdel ročně.
Reklamy na mýdlo s jelenem se objevovaly na nejrůznějších stránkách novin a časopisů. Jejich text hlásal, že mýdlo je výborné na špinavé prádlo, pro dělnickou třídu a velmi silně se kupuje. Pradlenkám výrobce sliboval, že mýdlo z jedlové pryskyřice osvobozuje od námah a starostí v den prádla.
Mýdlo obsahovalo klasickou mýdelní složku bez parfémů a vůní. Na kalendáříku z roku 1938 je už ale uveden text „Schichtovo mýdlo s jelenem co nejlépe parfumované“. Prodávalo se v klasické kostce s tmavě béžovou barvou a vylisovaným jelenem na povrchu. Nikdo už neví, proč se na mýdle objevil právě jelen. Výhodou byla nižší cena a zdravotní nezávadnost. Bohužel bílé prádlo s ním postupně šedlo. Nástupcem znárodněné Schichtovy továrny byly Severočeské tukové závody a po roce 1989 firma Setuza v Ústí nad Labem. Jméno Schicht mělo ve své době stejný věhlas jako Baťa nebo Škoda. Na začátku 20. století se tato mýdla vyvážela do celé Evropy.
Jak tak listuji svou sbírkou, narážím na další firmy, které se zabývaly výrobou mýdla. Třeba slavná mydlářská rodina Pilnáčkových z Hradce Králové nebo Saponia v Neratovicích. Tak o nich zase příště.