Že se dá sbírat téměř všechno, dokázal na letošním veletrhu Sběratel pan sběratel
Jindřich Jirásek ze Starého Rožmitálu. Kromě provozování Cvokařského muzea
a sbírání historických hřebů a hřebíků se mu na chalupě totiž rozrůstá sbírka kbelíčků
od jednokilových jogurtů. Není třeba dodávat, že sbírka zabírá dost místa, a ještě
navíc je náchylná na průvan, či stačí, aby se o prázdné a lehounké plastové kbelíčky
otřela kočka a pečlivě srovnané sloupce se zřítí jako onen domeček z karet. A pak
nezbývá nic jiného, než každý kbelíček vzít do ruky a najít k němu odpovídající víčko.
O své svérázné sbírce její autor vypráví:
„Mám rád mléčné výrobky a jogurty zvlášť. A když jsem asi před pěti lety objevil v obchodech jednokilové kbelíčky s ouškem, začal jsem je kupovat. Po snězení obsahu jsme s manželkou kbelíčky používali jako vhodný obalový materiál, například pro převážení hotových jídel na chalupu. A když už jsme měli kbelíčků víc, napadlo mě, že by nebylo od věci je sbírat.
Takže k říjnu jich mám přesně 248, každý jiný. Jejich obsah jsem samozřejmě snědl a vlastně jsem jich vyjedl ještě mnohem víc. Když nemohu dlouho objevit nový obal, kupuji si ty, co už mám ve sbírce a s manželkou je používáme – samozřejmě na převážení jídla na chalupu.
Nutno ale přiznat, že ne všechny kbelíčky jsou od jogurtu. Někteří výrobci, jako třeba v Německu, už do nich dávají bavorskou hořčici nebo puding, mléčnou rýži, směs na bramborák, u nás zase zakysanou smetanu či lískooříškovou pomazánku, v Polsku tvaroh nebo v Egyptě zmrzlinu. Obalů od takovýchto výrobků, které jsme také spotřebovali v domácnosti, mám ve sbírce asi 10 procent.
Mám ovšem zásadu, že kbelíček musí být jednokilový a jiný, i když by byl sebehezčí, do mé sbírky nepatří. A to, že drtivá většina kbelíčků je od jogurtů, je dáno tím, že tyto obaly používají především mlékárny, a především na jogurt.
Kbelíčky se snažím katalogizovat podle zemí, výrobců a druhu obsahu. Není jednoduché si je všechny pamatovat, takže seznam mám neustále s sebou v kapse. Kbelíčky sbírám jen takové, které si sám koupím a jejichž obsah sám sním. Takže sbírka je omezena na Česko a pak na okolní země, kam je snadné dojet nakoupit, či na země, kde jsem byl na dovolené. Přesto pár zajímavostí jsem už objevil.
Nejrozmanitější výběr jogurtů, jak co do počtu druhů, tak mlékáren, je patrně v Německu. Například jen z mlékárny v Ulmu mám pod značkou Weideglück kbelíčky od 25 různých jogurtů. Mlékárna také experimentuje s novými recepturami. Do obchodů dodává například švestkoskořicový jogurt a jogurt s meruňkovými knedlíky.
Zajímaví jsou Řekové. Nejen tím, že mlékárna Kri Kri dává na trh série kbelíčků, na nichž jsou recepty, jakým vším možným způsobem lze jogurt v kuchyni použít, ale také tím, že řecký motiv využívají na svých výrobcích zahraniční mlékárny. Populární tzv. řecký jogurt, či jogurt řeckého typu, ať už je vyrobený kdekoli, má většinou na obalu obrázek z ostrova Santorini. A podobných zjištění mám víc.
Podle mého názoru je sbírání kbelíčků od jogurtů jedním z mála sběratelských oborů, který nejen kultivuje duši, ale také prospívá zdraví.
Tolik sběratel Jindřich Jirásek, který vás zve i na návštěvu svého Cvokařského muzea v Rožmitále pod Třemšínem. Bližší informace o muzeu najdete na www.staryrozmital.cz/cvokarske-muzeum.