Jak jsem začala sbírat svíčky

Autor: členové KSK <(at)>, Téma: Různé obory, Zdroj: Libuše Ďurišová, Vydáno dne: 16. 08. 2019

Už je to asi 25 let. Ze zrušeného obchodu poblíž mého bývalého bydliště se na čas stal obchod s výprodejem spotřebního zboží. Šli jsme se s přítelem podívat, co tam mají. Bylo toho dost pro vybavení bytu. Lžičky na kafe i koberce. Procházeli jsme mezi regály, ale nic z toho, co se tu nabízelo, jsme nepotřebovali.

„Tak ti koupím něco na památku,“ řekl přítel.

Volba nakonec padla na svíčku. Nebyla ani moc zajímavá, ani moc hezká. Ale byl to dárek, a tak jsem svíčku schovala s vědomím, že ji zřejmě nikdy nezapálím.

Uběhlo několik měsíců. Nastalo krásné léto.

 „Něco ti ukážu.“

Přítel vybalil pokroucenou a zdeformovanou biřmovací svíci.

„Kolega z práce vyklízel nějaké obecní prostory. Všechno naházeli do kontejneru a byly tam i tyhle svíčky … No na tom sluníčku
se zvohejbaly, ale byly dřív pěkný, viď? “

A měl pravdu. Kdyby nebyly tak zašlé a poničené. Zdobení bylo půvabné. Ač měly svíce skončit někde na skládce, vzala jsem je pod svou ochranu. A to byla chvíle, kdy se z pár svíček začala rodit sbírka, která má nyní kolem 1000 kusů.

Dříve svíce jen voskové, rozhodně nebyly pro každého. Mohli si je dovolit jen majetnější občané. A církev. Církev v tomto směru opět jednala tak, aby na tom vydělala, jako kdyby prodávala odpustky. Prostý lid donášel na oltář malou obětinu z vosku. V podobě ručiček, nohou nebo celých tělíček představujících choré místo, nebo malá vosková zvířátka. Modlitby pak měly zajistit, že ta která část těla, nebo to které zvíře, se uzdraví. Kněží ovšem voskové obětiny posbírali, roztavili, a nadělali si z nich svíce.

Vosk byl vzácností, dokud se jej nepodařilo nahradit parafínem. Ten byl výrazně levnější, dobře hořel a nečadil. Parafínové svíce si tak mohl dovolit každý. Obliba svíček trvá dodnes, i když už svítíme elektřinou. Výrobci vymýšlejí různé postupy, tvary, barvy, povrchy i vůně. Napodobují nejrůznější věci; oblíbené jsou květiny a nejvíce zastoupené jsou vánoční motivy. Někdy mne udivuje, jak vynalézaví a precizní někteří výrobci jsou.

Kolik obměn může mít jedna věc. Jak lze do vosku (resp. parafínu) vtisknout život, historii, krásu přírody, umění, humor i smrt. Naopak jsou zase svíčky odfláknuté, kde nejzajímavější má býti asi nádobka, do níž je pouze vložen knot a zalit parafínem. Naprostá absence nápadu a tvořivosti.

Možná jednou všechny výtvory shoří. Třeba až přijde blackout. Kdo ví. Zatím se mohu těšit při pohledu na svíčky zvířátek, sněhuláků, perníkových panáčků, rybiček, andělíčků, ovoce, cukroví, kamenů, mušlí, šišek,…