Vánoční pohlednice po 2. světové válce
Poválečná éra začala v tzv. 3. ČSR navazovat na předchozí meziválečné údobí.
Jenže brzy, v únoru 1948, došlo k převratu, kdy se k moci dostali komunisté, kteří
pak vládli v republice až do konce roku 1989. Velmi brzy začali pronásledovat církve,
zejména římskokatolickou, protože jak v Čechách, tak zejména na Moravě
a Slovensku bylo mezi obyvatelstvem velmi mnoho věřících. Takže faráři a vůbec církevní
hodnostáři měli na ně značný vliv.
Takovýto stav se KSČ začal brzy zajídat
a záhy začaly být církve perzekuovány. To je obsaženo už ve známém lidovém rčení
o dvou kohoutech na jednom smetišti. Kdo usiluje o jednu centrální moc, tak nemůže
vedle sebe připustit žádného rivala. Ostatně zářným příkladem byl Sovětský
svaz, kde se dokonce bouraly pravoslavné kostely. U nás se sice kostely a kláštery
přímo nebouraly, ale rušily a často nechávaly pustnout; mniši, jeptišky, kněží i vyšší
církevní hodnostáři byli internováni (včetně pražského arcibiskupa Josefa Berana),
atd. Možná, že prvotním úmyslem našich soudruhů bylo církve postupně vymazat
z paměti. Jenže sami měli velmi jednotvárné, ba nevábné oltáře – samá rudá sukna
– na tribunách a praporech, pěticípé hvězdy, srpy s kladivem, snopy s obilím aj.
a také plno blábolů, které se nedaly poslouchat a číst (mimochodem jako je tomu u
některých dnešních politiků, novinářů, moderátorů, obecně bulváru, ale i u některých
jiných novin, rockové skupiny (tzv. hudební) nevyjímaje.
Mluvím o tom proto, že to mělo vliv na vše a mj. i na vánoční pohlednice, zejména na jejich motivy. Takže po únoru 1948 začala postupně na vánočních pohlednicích ubývat křesťanská tématika. Začaly převažovat kresby se zimními motivy – zasněžená města, krajiny, zimní radovánky dětí (často do té doby neznámých autorů, jejichž výčet by byl dlouhý). Avšak zůstávaly kresby zabíjaček, tradičních vánočních zvyků i betlémské události aj., a to zejména na kresbách renomovaných malířů – Mikoláše Alše, Josefa Lady, Marie Fišerové – Kvěchové, Jiřího Trnky aj. Část jejich tvorby na tato témata byla totiž považována za nejbližší lidovým masám.
Ostatně, objevovala se již na pohlednicích mezi dvěma světovými válkami. Především Ladovy pohlednice byly a jsou o Vánocích stále s námi (i v současnosti jsou k dispozici téměř před každými Vánocemi). Faktem je, že křesťanská tématika nikdy zcela nevymizela (např. i kresby a snímky nejrůznějších lidových betlémů), avšak tehdy byla výjimečná. Pohlednicová tvorba 50. let se vyznačuje také používáním podřadnějších druhů papíru.
Jinak Ježíška měl v té době časem nahradit Děda Mráz, který na rozdíl od Sovětského svazu měl začít u nás rozdávat dárky už o Štědrém dni (a ne až na začátku nového roku). Na pohlednicích té doby jsem ale Dědu Mráze neobjevil (jen jeho obdobu ze západu -Santa Klause). U nás nebyl nikdy oblíben a tudíž nezakořenil. Patrně exempláře s ním (pokud se vyráběly) končily u nás převážně v odpadních koších.
Tzv. zlatá 60. léta 20. století, doba světové prosperity, se odrazila i v pohlednicové tvorbě, což se projevilo větší různorodostí a kvalitou tisku a vůbec zvýšeným poštovním stykem se zahraničím. Na rozdíl od ostatních zemí socialistického tábora však tento boom skončil v roce 1968, obsazením Československa vojsky Varšavské smlouvy.
Asi od konce 70. let 20. století vycházely sice pohlednice s reprodukcemi obrazů betlémské události, a také starých mistrů – z jejich obrazů, kreseb aj., avšak spíše sporadicky. Převažovaly barevné reprodukce fotografií na vánoční atributy s detaily, kde se objevují smrkové větvičky, svíčky, vánočky a jiné pečivo, cukroví, ořechy, vánoční ozdoby, atd. Pokud nejde o vkusné uspořádání (a to i u jiných motivů např. i Svaté rodiny), zajímavý záběr a tisk apod., pak takové exempláře jsou pro sběratele pohlednic většinou bezcenné.
V uvedených letech a dalších 80. letech byly vydávány série betlémů z různých kostelů, například v Praze barokní betlém u kapucínů na Loretánském náměstí (figury většinou v životní velikosti), Svatá rodina rovněž v životní velikosti v betlémě pražského kostela P. Marie a Karla Velikého na Karlově, betlém v katedrále sv. Víta, v kostele P. Marie na Strahově, ale také v Braníku, lidové betlémy z Čech, Moravy, atd.