Vlaho Bukovac na pohlednicích z doby jeho pražského působení na Akademii výtvarných umění (1903 - 1922)

Autor: členové KSK <(at)>, Téma: Pohlednice, Zdroj: Jaroslava Dobrinčicová, Vydáno dne: 23. 11. 2016

V roce 1903 přibyl do Prahy známý chorvatský malíř Vlaho Bukovac, aby tu na Akademii výtvarných umění zahájil poslední etapu své obdivuhodné kariéry. Možná tehdy netušil, že stráví v Praze bezmála dvacet let svého plodného života. V té době měl za sebou dobrodružné mládí v Americe a jinde po světě, hlavně však velké úspěchy v Paříži, kde se rychle prosadil na známých Salónech výtvarného umění. Stal se uznávaným akademikem zaměřeným na módní historická, alegorická, žánrová témata, jakož i vyhledávaným portrétistou. Jeden čas stál v popředí uměleckého a kulturního života v chorvatské metropoli Záhřebu.

Místo na pražské AVU, umělecké škole se staletou tradicí (působila již od r. 1800), mu zprostředkovali jeho čeští kolegové z pařížského období, zejména přítel malíř Vojtěch Hynais, který ho také v Praze vřele uvítal. Malíř později popsal svůj příjezd do města ve své biografii „Můj Život“ (v českém přepisu) takto: „Dozvěděl jsem se, že se uprázdnilo jedno profesorské místo na české Akademii v Praze. ... Okamžitě jsem poslal přihlášku … nakonec mě jmenovali mimořádným profesorem na roční zkoušku! ... Do Prahy jsem přijel dne 22. září 1903. Profesor Hynais se ženou mě uvítali na nádraží. Ve všem nám pomáhali.“ Jak je vidět, v té době již téměř padesátiletý, výtvarně vyzrálý umělec, se musel v novém prostředí nejprve etablovat. Vedle místa profesora na AVU, které obhájil, hledal i klientelu pro svou portrétní práci, jež mu v minulosti přinášela vítané výdělky. V začínajících letech pražského pobytu se však mohl obracet v tomto oboru jen do středu vlastní rodiny, či mezi studenty a pracovníky akademie; hned v r. 1903 portrétoval např. jejího tajemníka p. Koubleho. Postupně pak získával jiné klienty.

Madona

Mezi jeho prvními studenty byl i Chorvat, Radivoj Krainer, který pocházel z dnešního Zadaru. Malíř se zřejmě se svým krajanem stýkal i společensky, portrétoval např. v r. 1907 jeho sestru Idu. Jeho prostřednictvím se v témže roce seznámil i s Krainerovou snoubenkou Luisou, kterou v následujícím roce portrétoval. Vytvořil jemnou kresbu její hlavy, která se později objevila na pohlednici v sérii uměleckých pohlednic žánrového charakteru, které byly v té době oblíbené. Měly často sentimentální až mírně erotický charakter.

Na naší pohlednici však vidíme portrét dívky své doby, představený jako „Jeune femme“—„V rozkvětu“. Malíř použil její tvář jako typický obraz mladé ženy přelomu století. Dnes víme, že portrétovaná byla dcerou ve své době známého českého skladatele Karla R. Šebora, současníka Bedřicha Smetany. Byla již od dětství zdatnou pianistkou, posléze studentkou Pražské konzervatoře a v roce 1908 se stala jakousi Bukovcovou múzou, tj. modelem i k jeho jiným, alegorickým obrazům. Radivoj Krainer si ji po absolutoriu na Akademii výtvarných umění odvedl následujícího roku s sebou do své domoviny.