Současný slogan „kdo si hraje, nezlobí“, můj táta Ivo Tomáš v roce 1974, v čase
vznikající ojedinělé sbírky uniformních knoflíků, zcela jistě neznal. Není také divu.
Jeho pohnutky, které ho k tomu vedly, byly poněkud prozaičtější.
Sedmdesátá léta minulého století nebyla mému tátovi režimně nijak nakloněna
a tak hledal oblast, kde by se jako bývalý redaktor Československého rozhlasu, s velkými
historickými, vojenskými a politickými znalostmi, mohl v klidu realizovat. Tehdy
velmi moderní sbírání odznaků, jemuž se věnovalo až příliš mnoho jeho kolegů, ho
již nenaplňovalo a tak neúnavně navštěvoval neděli co neděli klubové sběratelské
burzy v našem městě a přemýšlel. Myšlenku měl jasnou – chtěl být originální, mělo
toho být dost a samozřejmě to mělo splňovat přísná kritéria politické nezávadnosti.
Jednou se mu dostal do rukou náš vojenský knoflík s římskými meči. Záhy si jich obstaral
víc a zjistil, že je každý jiný.
A nápad byl na světě, bude sbírat knoflíky z uniforem!
V bohatém archivu mám také první článek, který mu byl zveřejněn. Jednalo se o Zpravodaj Klubu sběratelů v Hradci Králové ze dne 7.5.1976, ve kterém o vzniku sbírky píše mimo jiné, toto: „Sbírání knoflíků jsem se začal věnovat dobrovolně a z vlastní vůle asi před dvěma lety. Předesílám tato fakta proto, abych vzal vítr z plachet těm, kteří by mě podezírali, že už nevím, co bych chtěl. Myslil jsem si, seženu těch pár kovových knoflíků, které na území tohoto státu byly v průběhu našeho století vyrobeny a budu mít pokoj. Ale jak jsem se hluboce zmýlil! Těch pár knoflíků se během roku rozrostlo na více než tři stovky a jejich počet se dále zvyšuje…
…Ubezpečuji vás, že sbírání knoflíků není odvětví, na němž se dá vydělat. Ale snad ani neproděláte. Stejně jako na mincích, ovšem podstatně levněji se dovíte o světě před námi i světě kolem nás tolik, že toho litovat nebudete.“ Koncem devadesátých let minulého století, v době kdy jsem po smrti svého otce (†1998) tzv. rodinné stříbro přebíral, jsem se domníval, že sbírku tak nějak uspořádám, doplním novými informacemi a doma vystavím. Zmýlil jsem se asi stejně, jako můj táta před dvaačtyřiceti lety…
V současné době, po osmnácti letech pokračování, musím konstatovat, že vzhledem k poměrům ve společnosti, jinému, modernímu způsobu sbírání a de facto neomezeným možnostem (nemyslím tím samozřejmě finančním), musí být přístup sběratele, pokud chce být úspěšný, poněkud odlišný.
Dnešní doba přináší mnohem větší možnosti a to hlavně díky současným zařízením a technologiím, jako jsou počítač, internet a digitální fotoaparáty, ale nese s sebou i určitá negativa. Ze svých zkušeností mohu potvrdit, že potřebné informace získávám daleko rychleji a pozitiva, která by nám naši předchůdci zcela jistě záviděli, samozřejmě převažují. Bohužel osobní kontakt již téměř vymizel.
Já sám jsem, myslím, nástup komunikačních technologií zachytil celkem včas. První informace o mé sbírce se tak na dočasných internetových stránkách objevily již koncem prvního desetiletí našeho století a v roce 2011 byl vytvořen a oficiálně spuštěn web, zabývající se uniformními knoflíky (www.uniformni-knofliky.cz). Ohlasy pro mě byly až neuvěřitelné. Pozitivní a pochvalné e-maily přicházely z celé Evropy. Sběratelé z Anglie, Francie, Malty, Belgie, Německa a mnoha dalších zemí reagovali na tento počin a uveřejněné informace na stále se rozrůstajících webových stránkách.