Vrtulník Aero HC-2 na pohlednicích

Autor: členové KSK <(at)>, Téma: Pohlednice, Zdroj: Ing. Petr Zaoral, Vydáno dne: 26. 02. 2016

Česká pošta svými službami a cenami zákazníkům většinou moc radosti nedělá. Srdce vrtulníkáře – a navíc patriota - však v roce 2013 zaplesalo, protože národní poštovní úřad vydal známku, pohlednici, cartes maximum a obálku prvního dne s vyobrazením vrtulníku Aero HC-2. Ten představuje to nejlepší z letecké výroby bývalého Československa na přelomu 50. a 60. let.

Počátky vývoje českých, resp. československých vrtulníků se datují do 40. let 20. století. Již za 2. světové války totiž pracovala skupina zaměstnanců Aero na myšlence stavby vrtulníku, která po válce vyústila v realizaci studijního stroje XE-II. Zkušenosti získané s tímto projektem pak uplatnila konstrukční skupina Ing. Jaroslava Šlechty při vypracování projektu vrtulníku označeného Aero HC-2 Heli Baby.

Vrtulník Aero HC-2

Stavba prototypu HC-2 začala v roce 1951 v prototypových dílnách Aerovky, ale vzhledem k vytížení podniku licenčními výrobními programy byly práce na vývoji a stavbě odsunovány do pozadí. Došlo to tak daleko, že konstruktéři museli materiál na mnohé díly shánět soukromě v obchodech za vlastní peníze a nechat je obrobit jako "fušky" za cigarety u známých dělníků. První zkušební upoutaný let se proto konal až 3. 3. 1954 a první ostrý pak v prosinci téhož roku.

Oficiální premiéra pro veřejnost byla uspořádána v roce 1955 na brněnském strojírenském veletrhu. V roce 1956 pak probíhaly armádní zkoušky. HC-2 podnikl řadu předváděcích a propagačních letů, mezi nejzajímavější je použití prototypu při sklizni rákosu v Rumunsku v roce 1956, přistání na střeše obchodního domu Bílá labuť v Praze v roce 1957 a přelet na světovou výstavu EXPO 58 v Bruselu.

Sériová výroba byla předána do národního podniku Moravan a tam také byla v roce 1958 zahájena. První sériový stroj HC-2 byl zalétnut 18. 8. 1958 a celkem bylo vyrobeno 17 kusů této verze. Sériové stroje však trpěly nedostatečným výkonem a spolehlivostí motorů Praga DH, který neplnil těžké podmínky homologace a každý vrtulník měl tedy povolený nálet pouze 50 hodin. Byly proto vypracovány různé varianty zástaveb
silnějších a spolehlivějších motorů.

Sběratel 1/16

Celý článek naleznete v časopise

Sběratel 1/16