Sekce papírových předmětů - konkrétně papírových ubrousků, podšálků a prostírání + čokoládových
a žvýkačkových obalů byla v 80. letech podstatně aktivnější než dnes.
Kromě četných burz se velmi rychle ujaly tzv. „výměnné okruhy“ (dále jen VO). Odděleně běžel VO ubrousků, odděleně podšálků.
Princip byl velmi jednoduchý. Jako vedoucí okruhu jsem vypsala v časopise naší sekce „Čokologie“ termín, do něhož mají zájemci
zaslat na moji adresu libovolný počet ubrousků rozdělený na tuzemské a zahraniční – ty dále na západní a východní provenience. Západních bývalo opravdu jen pár kousků. K tomu se zaslal podle tarifu pošty poplatek v poštovních známkách.
Po ukončení přihlášek jsem vypracovala Průvodní list, který obsahoval adresy sběratelů v pořadí, v jakém došly jejich zásilky s přihláškou, počet vložených kusů a rubriku, kam měl každý dopsat, kolik si ze zásilky vzal a samozřejmě i opět doplnil. Tak zásilka kolovala a poslední jsem byla opět já, jako vedoucí okruhu.
Vzhledem k tomu, že nás v té době navštěvovaly v hojném počtu na burzách sběratelky z NDR, dohodly jsme se, že po skončení kolování u nás zašlu celou zásilku do Německa, kde se vedením celé akce ujala paní Edeltraut Mielitz z Postupimi. To bylo velmi výhodné a atraktivní, protože se všechny tuzemské ubrousky vrátily vyměněné za zahraniční. Proto se po skončení německého VO uskutečnil další tuzemský, kde si sběratelé zase směnili všechny německé za české ubrousky.
Úplný konec byl, že se mi vrátil stejný počet ubrousků, jako byl vložen. V průvodním listě byl ještě dotaz, co s ubrousky nakonec, protože se ukázalo, že ne všichni chtějí zbytek vrátit. V té době probíhaly oblíbené tomboly, a tak v nich skončila většina ubrousků.
Statistika je většinou nezáživná, ale přeci trochu čísel pro zajímavost:
• VO probíhaly mezi lednem 1983 až březnem 1989
• českých okruhů se zúčastňovalo 10 - 14 sběratelek, německých 9 - 13
• nejvíc vložených ubrousků v jednom kole bylo kolem 1500 ks u nás, 1750 ks v NDR, podšálků 800 ks.
Příhoda dnes již humorná, tehdy smutná.
Výměnné okruhy papírových ubrousků se posílaly přes hranice do NDR v 80. letech, kdy cenzura stále řádila naplno, a tak i naše „podivné zásilky“ jdoucí přes hranice celníci nenechali bez povšimnutí. Někdy bylo zkoumání balíku tak důkladné, že se poškozené ubrousky musely odepsat. Prostě a jednoduše – ve veliké krabici plné papírů se muselo schovávat něco velmi podezřelého, a tak musela být prozkoumána,
doslova prohrabána.
Sběratelství pochopeno nebylo a ani být nechtělo