Mezi sběrateli, ale i ve vedení klubu již delší dobu probíhají polemiky o krizi sběratelství.
O sběratelství, jak jsme jej znali z minulých let. Osobně bych to za krizi nepovažoval.
Je to nejenom vývoj, ale určitý přerod sběratelství ovlivněný současnou
situací ve společnosti. Pochopitelně pryč je "masovost" sběratelů a sběratelství.
Obstát a uživit se v dnešní době je těžší než kdy dříve.
Nějak schází čas a finance na to „zbytné“. Ale sběratelé vždy byli, jsou a budou.
Pochopitelně ti zapálení, kteří to považují za nezbytné hoby až určité životní poslání.
Sběratelé tohoto ražení jsou vlastně jakési srdce, nebo motor sběratelství a potažmo
i naší členské základny. Sběratelé, kteří zkouší „něco“ sbírat nebo podlehnou nějaké
módní vlně bez hlubšího sběratelského zaujetí, většinou projdou klubem jeden rok
a konec.
Proto je pro klub přínosem, vstoupí-li do klubu renomovaný sběratel. Takovým přínosem do kvalitních sbírek je právě paní Madla Balková se svojí sbírkou panenek, které sbírá od roku 1995.
Je to žena s celkem mimořádným druhem humoru. Jenom jsem ještě nepochopil, jestli kanadského nebo anglického. „Dostala jsem od manžela na kabát a přinesla jsem si svoji první velkou pannu. Tím začala moje sběratelská vášeň a pro manžela velké překvapení, co že mi to dal k ježíšku. Jindy jsem šla s dcerou do tanečních a po krátké obhlídce obchodů jsme do Lucerny vstoupili tři. Já, dcera a ohromná krabice“. Usmívá se paní Balková.