Ze sbírky uměleckých pohlednic: Ke stému výročí vzniku samostatného Československého státu 28. října 1918

Triumfální uvítání presidenta Tomáše Garrigue Masaryka v Praze při jeho návratu z exilu v r. 1918 zachycuje obraz akademického malíře Emanuela Boháče (1867– 1940). Presidentova cesta na hrad z nádraží císaře Františka Josefa (Praha Hlavní nádraží) vedla přes Václavské náměstí. Emanuel Boháč zachytil událost zcela věrně, včetně postav v krojích i v legionářských uniformách.

Českoslovenští legionáři se vrátili do vlasti až v r. 1919, ale malá skupina se vrátila již v r. 1918. Vlající prapory jsou bíločervené, taková byla první československá vlajka do r. 1920, kdy byl mezi bílou a červenou vložen modrý klín, symbolizující Slovensko. Tento vlastenecký obraz Emanuela Boháče nechal v r. 1926 na své náklady namalovat německý velkopodnikatel (není to trochu ironie?) George Schicht v Ústí nad Labem. Ovšem využil toho k reklamě Schichtových závodů, tehdejšího tukového koncernu, jehož některé výrobky, mýdlo s Jelenem, Vegetol, Ceres a další se vyrábějí dodnes. Obraz se za první republiky velmi proslavil, jeho reprodukce se objevily v mnoha školních učebnicích a na pohlednicích. Dnes se obraz nalézá v Městském muzeu v Ústí nad Labem, které jej získalo v osmdesátých letech minulého století od Severočeských tukových závodů (Setuza a.s.). Majetek Schichtů byl po druhé světové válce znárodněn, ale Schichtové s Němci nespolupracovali, mohlo jejich jméno Schichtovy závody v názvu firmy zůstat až do r. 1951.

Použitý zdroj: František Rouček, Děčínský deník 2009. F. Horník: President T.G. Masaryk na koni Hektorovi. Namalován v Lánech a Topolčiankách v letech 1927 – 1930. Foto Vladimír Soukup, tisk Severografia Děčín, Nakladatelství Pressfoto Praha.

President Masaryk jezdil na koni rád, často hodinu až dvě denně, a to do vysokého věku. Celému okolí imponovala jeho vzpřímená postava na koni s pevným držením otěží. Jeho nejoblíbenějším koněm z celé hradní i lánské stáje byl Hektor, kterému se přezdívalo presidentský kůň. Byl to světlý hnědák, klidný a spolehlivý, odkoupený v r. 1920 od Policejního ředitelství za dvanáct tisíc Kčs a to mu v té době bylo již 15 let. V r. 1931 již začal kulhat pro zachvácení chrupavek kopyt, a tak byl přemístěn na léčení do Kladrub. Za půl roku se vrátil ke svému pánovi a ten na něm jezdil ještě dva roky, než ve věku 24 let Hektor skonal. Jezdecké portréty presidenta T. G. M. zhotovilo více umělců, nejznámější je od Ludvíka Vacátka (1873 – 1956), ale i grafika Karla Beneše, sochaře Petra Nováka a dalších. Akademický malíř František Horník – Lánský (1889 – 1955), malíř koní, zvěře a loveckých výjevů, se usadil v Lánech (odtud přídomek Lánský), v romantické vile, dnes již neexistující, po velkopodnikateli Jakubovi Řivnáčovi. Malíř sám koně miloval a choval ušlechtilé plemeno koní. Presidenta Masaryka na koni často v Lánech potkával a pozoroval. Na jeho jezdeckém portrétu začal pracovat v r. 1927 a dokončil ho v r. 1930. Je to monumentální obraz o rozměrech 250 x 300 cm a byl hned vystavován v Praze i v dalších městech. Za okupace musel být před nacisty ukryt, uložen v kovovém pouzdře pod zemí. Po válce se objevil na výstavě v sokolovně v Lánech a jeho reprodukce se stala oblíbenou, rozšířenou pohlednicí. V r. 1950 Státní bezpečnost zakázala obraz vystavovat a tak ho měl František Horník doma ve své vile. V r. 1960 se ale z Lán odstěhoval a vilu zakoupila Lesní správa. Na veřejnosti se obraz objevil na krátký čas v r. 1968 v kulturním domě v Lánech, bývalém hotelu Hubertus (dnes rovněž neexistujícím, zbořeném v r. 2004). V době totalitního režimu nastaly obavy, že bude obraz zabaven a znehodnocen, naštěstí se jej podařilo dopravit do U.S.A., kde péči o něj převzaly krajanské spolky. Dnes je obraz umístěn v Czechoslovak Heritage Museum (Muzeum československého dědictví) v Oak Brook, Illinois.

Zdroj: Zpravodaj Equinachannel.cz, Kristina Jindráková a Muzeum T. G. M. v Lánech.

MUDr. Věra Novotná