Ze sbírky: Malíři na pohlednicích

Ivan Konstantinovič Ajvazovskij (1817 – 1900) 200 let

Jméno Ajvazovskij dnes mladému člověku asi nic neřekne, přesto byl a je dodnes považován za největšího malíře marinistu v historii světového umění. Snad žádný jiný malíř nenamaloval tak působivé mořské scenérie: měnící se nálady moře, rozbouřené vodní živly i teskné mariny v západu slunce, velkolepé námořní bitvy, majestátně plující plachetnice i zlověstná ztroskotání v proměnlivé atmosféře barev a světla.

Ajvazovskij byl malířem období romantismu 19. stol., kterému zůstal věren i v době nástupu realismu. Narodil se ve Feodosii na Krymu v rodině zchudlého, ale vzdělaného arménského obchodníka a již v dětství projevil takový malířský talent, že mu vlivní přátelé umožnili studovat na gymnasiu v Simferopolu a později na akademii v Petrohradě. Tam se stal žákem krajináře Maxima Vorobljeva, ale ztvárnit vodní živel ho naučil až francouzský malíř Philippe Tanneur. Studia absolvoval v kratším termínu se zlatou medailí a ještě jako student vzbudil velkou pozornost plátny s mořskými náměty. Po studiích se odebral na Krym a tam se moře stalo jeho malířským osudem. Měl možnost účastnit se námořních expedicí, manévrů Ruské námořní flotily na Černém i Baltickém moři. V průběhu dalších let cestoval po celé Evropě, všude maloval a vystavoval a všude sklízel velké nadšení a obdiv. V Neapoli a Římě na něho zapůsobilo italské umění a tamější galerie nazval svou „druhou akademií“. Papež Řehoř XVI. jeho dílo ocenil zlatou medailí a medailí a řádů nasbíral v Evropě celou řadu. Významný anglický malíř J. W. Turner, který byl rovněž krajinářem a marinistou, byl tak uchvácen jeho obrazem „Neapolský záliv v měsíční noci“, že složil oslavnou báseň na jeho genia. Když se v r. 1845 vrátil do Petrohradu, car Mikuláš I. ho pověřil úkolem namalovat všechny ruské baltické a černomořské přístavy. Byl jmenován členem námořního štábu a hlavním malířem Ruského námořnictva a s ruskou flotilou se dostal na Kavkaz, do Malé Asie, Egypta, a dalších zemí Orientu, kde postupně vznikala jeho série obrazů bitev z dějin carského námořnictva.

Doma se však cítil ve své rodné Feodosii. Tam ve vlastním domě dál maloval po paměti velkolepé mariny, na vlastní náklady založil malířskou akademii a galerii, - dnes třetí největší v Rusku. Podporoval mladé umělce a zasloužil se o rozkvět Feodosie jako obchodního přístavu. Nemalé částky vydával na charitu, archeologii a na ochranu uměleckých památek.

Během svého života namaloval na 6000 pláten, která jsou dnes vystavena převážně v galeriích a muzeích ruských měst, v gruzínské Tbilisi, ale hlavně v černomořské Feodosii. Jeho díla jsou na světových trzích ceněna v řádech milionů dolarů. V Evropě se konala jeho výstava v r. 2011 ve Vídni a Tretjakovská galerie v Moskvě uspořádala na podzim r. 2016 k dvoustému výročí narození umělce retrospektivní výstavu 150 jeho obrazů. (Ukrajinský ministr kultury vyzval mezinárodní instituce, aby Tretjakovskou galerii bojkotovaly, neboť podle něho 38 z vystavených obrazů bylo „ukradeno“ z muzeí na Krymu, jež Rusko nedávno anektovalo. Informoval o tom server The Art Newspaper). Nicméně Ajvazovskij je pokládán za součást ruského „Národního pokladu“ a výstava se těšila obrovskému zájmu.

Ajvazovskij zemřel v květnu r. 1900 ve svém rodišti a je pochován podle svého přání u arménského kostela Sub Sarkis ve Feodosii. Na jeho náhrobku je vyryt nápis: „Narodil se smrtelný, ale zanechal nesmrtelný odkaz“.