Výstava velikonočních pohlednic a forem na beránky v Regionálním Muzeu v Mělníku

Malý velikonoční beránek, upečený z piškotového těsta, byl pomlázkou, na kterou jsem se každý rok jako hodující mrně moc těšila. Pekla ho pro koledníky tatínkova teta a já bych tenkrát byla určitě moc zklamaná, kdyby vyšla před dům a v ruce v ubrousku nedržela malého omašličkovaného beránka.

Pečený beránek pro mě celá ta léta symbolizuje krásné velikonoční svátky, které mám moc ráda, příchod a oslavu jara, plného sluníčka a zářivých barev.

Zajímavou zkušeností proto byla pro mě nabídka spolupráce na chystané velikonoční výstavě VESELÉ VELIKONOCE, kterou plánovalo Regionální muzeum v Mělníku. Muzeum svou expozici velikonočních pohlednic doplnilo druhou, trojrozměrnou částí výstavy – výběrem z mé sbírky pečících forem na velikonoční beránky. Byla jsem ráda, že výběr forem byl plně na kurátorovi výstavy, panu Lukáši Snopkovi, historikovi muzea. Když přijel formy vybrat, bral do rukou jednu po druhé a proto, že jich do výstavních skříní potřeboval přibližně jen padesát, vůbec jsem mu jeho úkol nezáviděla. Zjistila jsem, že já mám ráda snad všechny, skoro každá forma je pro mě něčím zajímavá a našla bych spoustu důvodů, proč právě ona by si zasloužila být součástí mělnické výstavy.

Výsledkem výběru byl nakonec jakýsi historický průřez vývoje pečících forem od těch nejstarších až po krásné formy současných hrnčířů. V doprovodných textech k výstavě, které úžasně zpracoval pan Snopek, pak měli návštěvníci možnost dozvědět se mnoho informací k historii a vývoji jak velikonočních pohlednic, tak k původu velikonočního beránka jako symbolu Velikonoc. Pro mě byla kouzelná část historických pohlednic, přání k Velikonocům přímo z Mělníka i s Mělnickým zámkem. Krásné dobové pohlednice byly z části ze sbírek muzea, některé ochotně zapůjčili místní sběratelé. V jednom z mnoha textů, popisujících historický původ beránka a jeho spojení s velikonočními svátky, se například návštěvníci výstavy dozvěděli, že velikonoční beránek je úzce spjat s dějinami židovského národa. O svátku zvaném pesach („přechod“, řecky pascha) bylo mezi Židy zvykem večeřet pečeni z ročního beránka, a to jako připomínku dramatických okolností, za nichž byli (o veliké noci – odtud Velikonoce) zbaveni postavení otroků a mohli opustit Egypt. Biblisté kladou tyto události popsané ve starozákonní knize Exodus do doby vlády faraóna Ramsese II., přibližně k roku 1250 př. n. l. Z hlediska reálií starověkého Izraele mají Velikonoce dva zdroje: šlo o zemědělskou oslavu první žně (nekvašený chléb) a o svátek pastýřů (obětovaní prvorozenců stád při jarním úplňku).

V čase paschy, která se slavila vždy 14. dne měsíce nisanu, měla každá izraelská rodina přinést beránka do chrámu a zabít jej. Jeho krev byla donesena k oltáři. Stažený beránek byl pak doma upečen na ohni a pojídán s nekvašeným chlebem a hořkými bylinami. Beránek se měl jíst vstoje, s holí v ruce. Tyto detaily dávaly potomkům na srozuměnou, že země bolesti a otroctví byla opuštěna uprostřed noci, ve chvatu. Podle vyprávění knihy Exodus svolil faraón k odchodu Židů teprve po desáté pohromě, jež měla podobu smrti všeho prvorozeného. Členové židovské pospolitosti byli od této zhouby uchráněni díky tomu, že své příbytky označili krví zabitého beránka.

Motiv beránka se znovu objevuje v knize proroka Izaiáše, který působil v 8. století př. n. l. a mj. předpověděl příchod a činnost „Božího služebníka“, který bude jako „beránek vedený na porážku“ a který svým utrpením a smrtí mnohé lidi zachrání. Tato zmínka u Izaiáše (Iz 53,7) je hlavním důvodem, proč křesťané nazývají Ježíše z Nazareta Beránkem. Podle křesťanské věrouky byla Ježíšova smrt na kříži o Velikonocích roku 30 či 33 n. l. obrazně řečeno obětováním pravého, dokonalého Beránka. Díky tomu není již nutné žádné další beránky zabíjet, protože dobré vztahy mezi člověkem a Bohem lze navázat skrze víru v Ježíše jako Božího syna. Krátce řečeno: Velikonoce jsou židovský svátek, který ve své křesťanské interpretaci vstoupil i do české kultury. A jestliže u pomlázky a kraslic můžeme předpokládat jejich pohanský původ, v případě velikonočního beránka jde o prvek jednoznačně židovskokřesťanský.

Kdo se ale nechtěl zamýšlet nad historií náboženských tradic a výstavu pojal jen jako hezké předvelikonoční zastavení, snad i ten se měl na co dívat. Milé zápisy v návštěvní knize svědčí o tom, že čas věnovaný přípravám výstavy jsme nepromarnili zbytečně a že řadě návštěvníků muzea udělala výstava radost. Pracovníci mělnického muzea v rámci výstavy připravili i zajímavý doprovodný program pro školy a já tak mám na památku okopírovanou stránku z návštěvní knihy, kde pod hezkými slovy lidí, kterým se naše výstava líbila, a měli potřebu nám to napsat, je dětským písmem napsáno: BYL JSEM TU. FANTOMAS. A to bude na dlouhou dobu moje úsměvná vzpomínka na mělnickou velikonoční výstavu. Úplně živě si totiž představuji rošťácké oči malého uličníka, kterému paní učitelka říká: „Jestli se ti tady líbilo, napiš jim do pamětní knihy něco hezkého.“

Přeji Vám všem krásné blížící se Velikonoce, ať jsou veselé, plné sluníčka a jarní nálady. Vyberte nějaké hezké pohlednice pro lidi, které máte rádi, třeba i proto, že z poslaných SMS by se za půl století asi žádná hezká výstava nekonala.

Jaroslava Holinová