Vše o Velké pardubické sbírka paní Jarmily Myškové

Na počátku byly hony. Vyšší šlechta oblečená do barevných kabátců se smečkou psů a na koních pronásledovala zvěř a překonávala přitom různé přírodní překážky. Tento druh zábavy se brzy stal oblíbeným i v Čechách. Díky aktivitě knížete Františka Lichtenštejnského se tyto hony (zvané parforsní) přesunuly do Pardubic. Charakter zdejší krajiny, která připomínala anglický park, byl příčinou velkého rozmachu honů v tomto městě.

Nejstarší závod, Velká liverpoolská, který se konal v roce 1836 v Anglii, inspiroval i ostatní evropské země. V Pardubicích byla první závodní dráha vybudována v roce 1856. Díky snaze o nové a nezvyklé uspořádání překážek vznikla ojedinělá a obtížná závodní dráha.

První Velká pardubická steeplechase se běžela 5. listopadu 1874 o 8000 zlatých. Na startu stálo 14 koní. Vítězství si nakonec odnesli plnokrevný hřebec Fantome s anglickým žokejem Georgem Sayersem v sedle. Dostih dokončilo pouhých 7 koní. Průběh dostihu a výsledek vzbudily ohlas nejen u nás. Od té doby se Velká běžela každý rok s výjimkou válečných let, z důvodu politických událostí v roce 1968 a kvůli nepřízni počasí v letech 1876 a 1908.

Dnes se Velká pardubická koná vždy druhou říjnovou neděli. Dráha tohoto dostihu měří 6900 metrů a má celkem 31 překážek, koně ji běží přibližně 9–10 minut. Na startu se setkává asi 15 až 20 koní s těmi nejlepšími žokeji a žokejkami převážně z České republiky. Název Velká pardubická se vžil pro označení celého dostihového víkendu (hlavní program se koná v neděli, kdy se jede 8 dostihů). Posledním a hlavním dostihem je dostih pojmenovaný po současném sponzorovi Velká pardubická s Českou pojišťovnou.

Sbírka paní Jarmily Myškové z Chrudimě „Vše o Velké pardubické“ začala prozaicky v 50. letech minulého století návštěvou dostihů v Pardubicích se svým otcem Františkem Loumou. Atmosféra Velké pardubické ji natolik pohltila, že se rozhodla shromažďovat materiály o tomto dostihu. Nebyla to ale pouze jedna návštěva dostihového dne v Pardubicích, od mala totiž měla ráda koně a její otec se o Velkou pardubickou také zajímal, a proto již mohla navázat na určité základy.

Od roku 1955 začala vystříhávat z novin a časopisů články a fotografie o dostizích a pardubickém závodišti, shromažďovala programy, startovní listiny a vstupenky. Svoji sbírku začala doplňovat i o knihy s tématikou pardubického dostihového světa, zajímavý je titul Velká pardubická od Miloše Svobody, od kterého má v knize osobní věnování z 9. 10. 1969, nebo knihy Taxis a ti druzí, 100 ročníků Velké  pardubické, Od Fantomase po Peruána, Život v sedle, Třináct taxisů Josefa Váni a další.

Sbírka by nebyla kompletní bez dopisnic a poštovních známek s motivem Velké pardubické, dostihových novin, losů loterie k dostihům, kalendářů, kreslených vtipů z dostihového prostředí, autogramů žokejů i pamětní medaile z roku 2004. Nejstarší věci ze sbírky sice pocházejí z období 1. republiky a sběratelka si ale nejvíce cení těch písemností a fotografií, které získala přímo od jednotlivých vítězů dostihů – fotografií s několikanásobným vítězem Josefem Váňou, autogramy vítězů či osobního dopisu od Oldřicha Dostála, vítěze Velké pardubické z roku 1949.

Výstřižky z novin a časopisů sběratelka vylepuje na listy papíru podle jednotlivých ročníků, ostatní písemné materiály ukládá samostatně. Svoji sbírku zatím nikde nevystavovala, ale přesto byla oceněna diplomem Pozoruhodná sbírka v rámci akce Sběratelství 2012.

Luboš Čech