Vojenské mazácké bankovky a jiné kratochvíle

Při likvidování mých menších sbírek jsem objevil několik vzpomínek na základní vojenskou službu (ZVS), tzv. mazácké bankovky, poslední pozdravy z vojny, atd.

To mě přivedlo na myšlenku ukázat tyto artefakty čtenářům Sběratele a podělit se s nimi i o další „záklaďácké“ radovánky, jimiž si mladí muži krátili a zpříjemňovali dobu ZVS. A třeba i přivedu někoho ke sbírání těchto výtvorů, i když po zrušení vojenské povinnosti se už nové dále nebudou vytvářet. Že zájemci o tuto tematiku existují, svědčí hojně navštěvované různé webové stránky s vojenskou tematikou. Pochopitelně návštěvníky jsou převážně muži. Ne nadarmo se přece říká, že když se sejdou chlapi u piva, řeč se brzy stočí na ženy a na vojnu.

Než se dostanu k jednotlivým ukázkám, alespoň malý vstup do minulosti vojenské služby u nás.

Vojenská služba měla vždy nezastupitelné místo v životě mladého muže, i když přístup k ní býval různý. Oficiálně byla vydávána za nejčestnější povinnost každého mladého muže, ovšem ti bývali často velice odlišného názoru. Nejčastěji byla považována za promrhané dva roky, v lepším případě za nutné zlo. Proto byl velký zájem o tzv. modrou knížku, čili potvrzení neschopnosti k vojenské službě. Jen výjimečně se mladí mužové na vojnu těšili, i když často slýchávali, že vojna udělá z chlapců muže. Bylo zde však jedno lákadlo, v tzv. předvojenském výcviku mohli zájemci o automobilové vojsko získat řidičské oprávnění skupiny B a C a u útvaru si je mohli ti nejlepší rozšířit na skupinu D, což pro mnohé vlastně znamenalo získat zdarma další výuční list. Navíc o vyježděné řidiče býval v civilu velký zájem.

Vojenská základní služba až do roku 1990 trvala dva roky, tedy dlouhých 730 dní. Teprve pak se zkrátila na 18 měsíců a v roce 1993 na pouhý jeden rok. K 31.12.2004 byla zrušena a nahradila ji pouze profesionální služba. Studenti, kteří absolvovali na vysokých školách během studia výcvik na vojenských katedrách, byli tzv. absolventi. Všeobecně se jim říkalo absíci a občas i nenávistně „špagáti“ a šli na vojnu pouze na jeden rok. Dále sloužili ještě tzv. „pětimetři“, kteří vykonávali vojenskou náhradní službu v délce pěti měsíců, většinou z rodinných a sociálních důvodů.

Mgr. František Žváček