Velikonoční svátky očima našich babiček

Velikonoce tak, jak je slavíme nyní, zná asi každý. Pojďme se tedy podívat, jak slavívali velikonoční svátky naši předci, co pro ně Velikonoce znamenaly a jak se někde i nyní, třeba jen částečně, stále slaví. Pojďme se projít velikonočními svátky časů minulých tak, jak nás jimi provádí v knize „Velikonoční koledy, zvyky a obyčeje naší babičky“ paní Klára Trnková.

Velikonoce jsou nejvýznamnějším církevním svátkem, připomínajícím Ukřižování a vrcholícím oslavou Zmrtvýchvstání umučeného Ježíše Krista. Zároveň spadají do doby, kdy naši pradávní předkové slavili příchod nového jara. Některé zvyky tak pocházejí ještě z dob předkřesťanských. O jarním novoročí si lidé navzájem posílali drobné dárky a ještě na počátku dvacátého století bylo pokládáno za počátek nového hospodářského roku. Konaly se první zemědělské práce a dobytek byl vyháněn na pastvu.

Začátkem všech oslav byl Masopust. Svátky veselí, zábavy a dobrého jídla začínaly po Třech králích, vrcholily hodováním o masopustní neděli a pondělní taneční zábavou. Říkalo se, že obilí vyroste příští rok tak vysoké, jak vysoko bude selka při tanci vyskakovat. Tradičním jídlem byla vepřová pečeně nebo klobásky se zelím a na másle smažené koblihy a šišky.

Tento den měl člověk co nejvíce jíst a pít, aby byl po celý rok při síle. O masopustních dnech obcházeli ves od rána do noci především muži a chlapci, přestrojení za nejrůznější figurky. Zábava pak vrcholila velkolepým průvodem masopustních maškar. Odtroubením půlnoci byl konec veselí a začínala Popeleční středa.

Popeleční středa zahajuje čtyřicetidenní předvelikonoční půst, nepočítaje neděle. O Popeleční středě dělal kněz věřícím křížek na čele popelem z ratolestí kočiček, posvěcených minulého roku na Květnou neděli, se slovy „prach jsi a v prach se obrátíš“. Nastal čas střídmosti a rozjímání. Během půstu se většinou jídávala čočka, chléb, vařená krupice, různé kaše a pečené brambory. Říkávalo se, že ženě, která o Popeleční středě zadělá na chléb, ho pán Bůh požehná. Také se v ten den nesmělo prát, aby prádlo nebylo špinavé po celý rok.

Každá následující neděle do velikonočních svátků měla pak v našich zemích své zvláštní jméno a jiný význam.

První neděle postní – Pučálka, černá, nebo liščí, nastává po Popeleční středě. Vzhledem k začínajícímu půstu oblékaly ženy v tento den černé šaty, od toho její jméno. Někde se jí říkalo též neděle „liščí“.

V noci, tak aby o tom děti nevěděly, pekly matky postní preclíky, posypané mákem a solí. Ty pak navlékly na vrbové proutky a rozvěsily po stromech kolem stavení. Ráno, když se děti probudily, říkaly jim, že tudy běžela liška a nechala na stromě preclíky. Pučálka – to je opražený a okořeněný napučelý hrách, typický postní pokrm.