Sven Stabroh specializovaná sbírka obalů od čokolád – tabulky 100 g papírové

Všechno to začalo asi před čtyřmi desetiletími. Byl jsem teenager, který měl rád čokoládu. Byl to klasický narozeninový dárek. K jedněm z těchto narozenin jsem dostal dětskou čokoládu Harlekýn. Na obalu byl klaun stojící na míči a v ruce držel housle. Tehdy jsem si myslel, že klauni byli skvělí. Český klaun Ferdinand, toho možná znáte, mě provázel mým dětstvím.

V té době byla Evropa ještě rozdělena železnou oponou. Na straně, kde bydlím, byli lidé nadšeni, když dostali tzv. balíček ze západu od příbuzných. Štěstí bylo na mé straně – moji prarodiče dostali takový balíček, ve kterém byly tabulky čokolád. Ty jsem v našich obchodech nikdy neviděl – Trumpf Siegel Marke a Riquet. Později jsem pochopil, že se tyto tabulky mohly koupit v obchodech Aldi. Tehdy byl Aldi pro mě úplně neznámý.

A tímto způsobem jsem najednou měl tři obaly od čokolád – můj poklad ze západního a východního Německa. Všechny dobré věci jsou tři, říká se. Ten motiv s klaunem byl jednoduše tak hezký, že jsem ho nemohl vyhodit. Další obaly byly zvláštní tím, že se u nás nedaly koupit. Tak jsem si je ponechal a stará zelená krabice od bot se stala prvním úložištěm obalů. Pomalu se krabice plnila dalšími obaly, které jsem porovnával a jako první registr sloužil školní sešit. Mezitím jsem sešit vyměnil za počítač, ve kterém je několik stovek složek, které jsou vyplněny obaly od čokolád z celého světa.

Co přesně sbírám? Sbírám výhradně obaly od tabulkových čokolád o váze 100 g, ne více ani méně. Dále to omezuji buďto na určitou firmu/značku nebo na druh čokolády. Rozhodující je, že vnější obal je z papíru. Žádné fólie, plast, karton nebo jiné materiály. Tabulka musí být celá zabalená v papíru, žádné přebaly a žádné obaly, které se mohou na jedné straně otevřít. Také formát hraje svoji roli. Hlavním formátem je klasický obdélník, ostatní formáty nemají ve sbírce místo. Víte nyní, co sbírám? Jestli ne, klidně si vezmu jakýkoliv obal, ten potom na pražské burze vyměním s jinými sběrateli.

Sbírka roste a česká sběratelská komunita s tím pomáhá. Velké štěstí bylo, že jsem se od ostatních sběratelů dozvěděl o čokoládových firmách. A jedno ještě větší bylo, že jsem se dozvěděl o sběrateli z Prahy, Stanislavu Krámském. Přesně si to pamatuji, na lipském hlavním nádraží jsem viděl plakát o výstavě o čokoládě, kde on vystavoval. Od něj jsem se také dozvěděl o výměnných burzách v Praze.

K prvním burzám jsem ještě chodil do menzy v Opletalově ulici, blízko hlavního nádraží. Po mnoho let se stal termín burz pro mě závazným – přinejmenším jednou ročně. Je nepochybné, že díky české sběratelské komunitě rostla má sbírka nebývalým tempem. Ale jedno neměnné zde bylo od počátku – moje matka. Spolehlivá, trpělivá a vytrvalá mě po celou dobu mé sběratelské vášně podporuje a pomáhá se sbírkou. Obaly třídí a archivuje a také mě většinou doprovází na výstavách a burzách. Bez její věrné pomoci by byla sbírka v této podobě nemožná. Její zaujetí pro sbírku je stejně velké jako moje a jsem jí nekonečně za to vděčný.

Sbírka dnes – už to není projekt jednoho člověka, spousta lidí mi do sbírky přispěla, některé sbírky jsem převzal a integroval do svojí. V současné době mám ve sbírce přes 28,300 obalů, většinou z Evropy, především z Německa, Švýcarska a Polska. Ale i další kontinenty jsou zastoupené – Afrika, Asie, Amerika i Austrálie. Celkem je to na 70 zemí. Obaly pokrývají posledních 100 let. Přesné určení starých obalů není lehké, některé jsou z firem, které již neexistují, jiné z nově vzniklých firem. Celkem je to více než 1000 firem a značek, více než 100 různých druhů čokolád. Obsah kakaa je od 19,5 % do 100 %.

Sbírku ukazuji veřejnosti – v roce 2007 začalo nové období pro moji sbírku. V muzeu čokolády v Kolíně nad Rýnem jsem měl svoji první výstavu – obaly s kultovní ruskou čokoládou Aljonka s názvem „Vybaleno nebo znáte Aljonku? V dalších letech bylo více než deset dalších výstav, mimo jiné v Berlíně, Kyjevě, Mnichově a Wernigerode. Poslední velká výstava byla před rokem v muzeu Mühlberg 1547 pod názvem „Hezká nadílka – vánoční a zimní obaly od čokolád“.

A nakonec, co ten zelený karton od bot? Ten mám stále, to mi připomíná, jak to všechno začalo.

Sven Stabroth, přeložil Stanislav Krámský