Suvenýry z cest trochu jinak aneb Praktická sbírka

Začalo to docela nevinně, ale bohužel, už nevím kdy a kde, ale určitě na nějaké zahraniční dovolené, před mnoha lety. Cestuji ráda a často, a jako každý si vozím z cest suvenýry. Jenže doma se z nich časem stanou „zaprášítka“, neboli předměty na utírání prachu. A tak jsem si jejich nákup zakázala. Jednou jsem ale přece zákaz porušila a koupila si hrnek, typický pro danou lokalitu. Protože jsem si shodou okolností neměla do čeho nalít nápoj, hrnek jsem „otestovala“.

Po návratu se automaticky zařadil do kuchyňské linky mezi běžně používané. Situace se opakovala i na příští cestě. Pak jsem si již říkala, proč s sebou vozit hrnek nebo skleničku na pití, když si ho tam můžu koupit. Dva kusy jsou náhoda, při třech už je zaděláno na sbírku. Když jsem zjistila, že existují i hrnečky s dopravní, dokonce i železniční tematikou, byla jsem zcela pohlcena novou sběratelskou vášní. A aby se nehromadila další skupina zaprášených suvenýrů na poličce, hrnky se začaly běžně používat. Počet narůstal téměř přímo úměrně s počtem cest a začaly přibývat nejen hrnky, kterých mám dnes 47, ale i vzpomínky a příhody s nimi spojené.

Zajímavé bylo zjištění, že jsou státy „hrnkové“ , kde se dají koupit úplně všude, v mnoha variantách, provedeních, materiálech i designech, a státy “nehrnkové“. Tam nemá cenu obíhat obchůdky se suvenýry a domácími potřebami, hrnečky s charakteristikou daného státu prostě neexistují.

Stále se sebou vozím ponorný vařič, protože zakoupený hrnek se musí ihned otestovat ještě před opuštěním dané lokality – co kdyby při prvním zalití horkou vodou popraskala glazura, nebo se utrhlo ouško….

Zpočátku jsem si dala pravidlo: jeden stát = jeden hrnek. Postupně už jsem přidávala: jedna oblast, byť v rámci daného státu = jeden hrnek. Více než 3 kusy z jedné dovolené bylo moje přesvědčení do doby, kdy jsem poprvé navštívila Spojené státy. Nešlo to dodržet. Další důvod pro porušení byl ten, že jsem na konci pobytu viděla nějaký daleko zajímavější nebo i kvalitnější než v prvních dnech, kdy jsem se bála, že už na žádný nenarazím a navíc jsem ho i potřebovala používat po dobu dovolené. Vzhledem k dennímu používání doma se postupně zaměřuji stále více na kvalitu a tím přímo úměrně stoupá i cena. Proto dávám přednost porcelánu před keramikou, pokud ale není ručně dělaná, nebo koupená přímo v nějaké dílně. Rozhodně se již vyhýbám čínským kameninám s reklamním potiskem. Ale i tak jsou doma hrnečky rozdělené na dvě skupiny – které se dají mýt v myčce na nádobí a které jenom oplachovat ručně.

K mnoha exemplářům (lze tak vůbec nazvat hrnek? Když je součástí sbírky, tak snad ano) se váží příhody.

Alena Šedová