Staré známkové pohlednice

Do současnosti se na pohlednicích objevila patrně snad všechna témata, co na této planetě existují. Dokonce je možné i předpokládat, že se téměř vše objevilo na pohlednicích již v době tzv. zlaté éry pohlednic, tedy alespoň do jejího závěru, který je možné datovat do 1. světové války. Pohlednice s filatelií se uvádějí nejčastěji (a také na Aukro) jako známkové pohlednice, a dále jako známkové koláže anebo jako známkomluva, což je ale špatně. Známkomluvu lze sice označit za známkovou koláž, ale ta se týká různých významových poloh při nalepování známky na adresní strany. Jejich význam byl tehdy dobře znám mladší a mladé generaci. A pro ozřejmění tohoto tématu vycházely i pohlednice.

Jedním ze zajímavých témat na pohlednicích je tedy filatelie. Ta je starší než filokartie, neboť je možné předpokládat, že první sběratelé poštovních známek se již objevili záhy po vydání první poštovní známky na světě v Anglii v roce 1840. Naopak první korespondenční lístky vyšly v Rakousko-Uhersku až v roce 1869 a od té doby se datují první obrazové přítisky na těchto kartách, třeba v Německu od roku 1869, 1870 atd.

Obliba známkových koláží vycházela asi také z toho důvodu, že katalogy poštovních známek i předtištěných listů filatelistických alb uváděly reprodukce známek černobíle (a to dlouho, ještě po 2. světové válce), kdežto pohlednice barevně dle originálů. Navíc filatelistické pohlednice byly vydávány jak v běžné úpravě, tak i plastické (tlačené), a to v některých případech i s vyobrazením záběru ze země, z níž zobrazené známky pocházejí atd. Korespondence probíhala často mezi filatelisty, což je vzhledem k tématu na pohledech pochopitelné.

Ottmar Zieher (v Mnichově)

Byl to jeden z největších nakladatelů a vydavatelů známkových pohlednic. Ostatně to byla praxe zejména velkých tiskařských firem, které se ale nezabývaly jen tiskem pohlednic, nýbrž tiskovinami jinými. V celosvětovém kontextu šlo většinou o podružnou výrobu, neboť jen vydáváním pohlednic by se velké firmy neuživily. A to platilo i pro „zlatou éru“ pohlednic.

Prvního nakladatele a vydavatele, kterého napadlo vydávat pohlednice s vyobrazením poštovních známek neznáme, ale první pohlednice s tímto námětem se jistě objevily již koncem 19. století. Avšak asi největším producentem těchto exemplářů se stala již před rokem 1900 a pak začátkem 20. století mnichovská firma Ottmara Ziehera. A to s poštovními známkami vždy určitého státu, země či kolonie. A to buď z počátku jejich filatelistické tvorby, nebo z dalších období, případně i tehdy současných. To se dá zjistit z katalogů poštovních známek příslušných zemí.

Na většině Zieherových exemplářů se známky převážně vzájemně překrývají (některé mají i na známkách natištěná razítka) a navíc je zde natištěn buď erb státu, království či provincie s různými doplňky (mapka území, koruna, vlajky, vavřínové věnčení, andělé apod.).

Na převážné části Zieherových pohlednic byl natištěn i patent, patrně Zieherův – D.R.G.M. (značka německého patentu – snad Deutsches Reich; Gesetzliche Marke) a číslo 222 744. Takže pokud měl Zieher ambice obsáhnout převážnou část států, zemí a kolonií světa, musela být už první série i další následující série uvedené firmy dost obsáhlé. Pohlednice první série byly vyráběny s tzv. dlouhou adresou, tištěny technikou barevné litografie a vydávány patrně od konce 19. století. Faktem je, že většina exemplářů prošla poštou později, často v roce 1905 (alespoň ty, které se mi dostaly do rukou).

Jinak označení patentu a vydavatele (v originále německy: „Philatelie Ansichtskarte. Gesetzl. geschützt. D.R.G.M. 222 744. Ottmar Zieher. München“, nebo také někdy francouzsky: „Carte Philatelie deposé. D.R.G.M. 222744. Ottmar Zieher, Munich /Baviére/“.) bylo uvedeno na převážné části nákladu těchto pohlednic. Avšak toto značení, uváděné na okraji Zieherových pohlednic, není někdy úplné, na jiných exemplářích je tištěno různými barvami, jindy je téměř nezřetelné, jindy dobře čitelné, někde není uvedeno vůbec atd. Přitom z koncepce a techniky výroby je patrné, že jde o vydání jednoho autora – firmy Ottmara Ziehera. Navíc řada exemplářů má známky, erby aj. vytlačené (pro současnost se začíná vžívat termín plastická karta). Podle několika případů je možné, že Zieher vyráběl některé exempláře (nebo všechny?) ve dvojím provedení – běžném a tlačeném. Na reverzu je buď adresa dlouhá (vydáno do roku 1905–6), na jiných již adresa půlená (od roku 1905–6). Takže suma sumárum, dnes je již těžké zjistit, kolik sérií a kolik variant Zieher vůbec vydal. Na některých exemplářích není uvedena země, takže o jakou jde, je možné zjistit podle známek nebo erbu (nebo obojího).

Jisté je, že exempláře této firmy jsou přímo ukázkou kvalitní barevné litografie té doby, takže jsou hledané a dodnes často zachovalé. Tuto dobrou, ba i vynikající dochovalost je možné zdůvodnit faktem, že tyto pohlednice se dostávaly, a asi i dnes dostávají do sbírek filatelistů. Třeba jako „odlehčení“ od originálních poštovních známek, uložené třeba i přímo v albech. Nebo se častěji uchovávají zvlášť a slouží jako přehled světové známkové tvorby, či slouží třeba jako informace, jaké země i oblasti vůbec vydávaly poštovní známky (ve filatelistických katalozích nebylo a dodnes není úplně všechno). U filatelistů se nacházely a nacházejí převážně čisté, poštou neprošlé exempláře, méně již popsané a poštou prošlé. Obecně se popsaných vyskytuje tedy méně, protože také často končily v odpadních koších (ostatně jako obrovská část celosvětové pohlednicové tvorby).

Kromě toho některé exempláře třeba procházely poštou se značným zpožděním od jejich distribuce, například v souvislosti s výstavami poštovních známek apod. Ostatně, praxe posílání exemplářů se značným zpožděním od vydání není sice příliš častá, ale platí pro pohlednice obecně.

Celý článek naleznete v časopise

Sběratel 2/26

Milan Degen