Rukopisy zakladatelů Československé republiky

Stoleté výročí založení naší republiky se promítá do všech sběratelských oborů. Platí jednoduchá zásada – čím dále jsme od události, vzrůstá cena sběratelského přírůstku. Není to ale zase tak jednoduché pravidlo, existuje hodně výjimek a dalších drobností, které určují cenu předmětu naší touhy, kterou chceme získat do sbírky. Vyzkouším je popsat v oboru, který se věnuje podpisům a rukopisům.

Základním datem založení ČSR je 28. říjen 1918 – za osobnosti, které iniciovaly vznik naší republiky, jsou považováni Masaryk, Beneš a Štefánik. Jaká je jejich hodnota? Odvíjí se od toho, jak snadno jsou jejich rukopisné památky dostupné. Když nastavíme měřítko vzácnosti, na nejnižším postu jsou rukopisy a dopisy Beneše. Nechávám stranou samotné podpisy – na pohlednicích, ústřižcích či pohlednicích – ty nemají vysokou cenu a prodávají se do 700 Kč. Pokud chceme mít ve sbírce opravdu raritní podpis budoucího prezidenta Edvarda Beneše, musíme jít před rok 1914. Písemnosti z daného období se moc neobjevují. Stejně je to i u Prezidenta – Osvoboditele – tatíčka Masaryka, jak si ho nazvali naši předci za první republiky. Jeho rukopisné dopisy jsou daleko dražší – kolem 3.000 Kč – podpisy na ústřižku opět nemají vysokou cenu. Význam roste s tím, jak raný je Masarykův podpis – pokud je to před první světovou válkou, ano, to je hezké. Pokud je to před rokem 1900, kdy byl profesorem filozofie na pražské univerzitě, to už je opravdu vzácnost. Málokdy se tyto rukopisy ale i podpisy vidí (s výjimkou existujících indexů posluchačů vysoké školy, kde Masaryk přednášel. Ty jsou časté).

Pro srovnání jenom uvádím, že Masarykovy podpisy a rukopisy měly daleko vyšší cenu již v aukcích mezi válkami, kdy ještě prezident ze Slovácka žil. Při porovnání cen z první republiky a po roce 1989, kdy se znovu objevily na trhu, byly meziválečné ceny daleko vyšší. Získat dnes podpis Masaryka není taková vzácnost. Občas se ale na sběratelském trhu může objevit neskutečná rarita, která se vynoří právě jednou za 100 let. V případě Masaryka to bylo, že se v devadesátých letech objevil v brněnském Antikvariátu Alfa (velmi nepříjemný majitel, který nekomunikuje) soubor intimní korespondence Masaryka na jeho milenku Oldru Sedlmayerovou. Masaryk, tehdy již osmdesátiletý kmet, v ní našel spřízněnou duši, i když Oldra měla manžela a malé dítě. Prezident, kterého musíme kvůli sexuálnímu apetitu nepochybně obdivovat, ve svém dopise vzpomíná na jejich první milování: „Vždyť to byla hned na začátku ta nebývalá slast, že jsem Tě hned a samozřejmě vzal a Ty mne…. Vidím ten nešikovný divan v té prvé světnici…“. Jejich další milostná setkání pokračovala v dosud stojícím hotelu Esplanade kousek od Hlavního nádraží (aby to moravská spisovatelka Oldra neměla daleko). Milostné dopisy Masaryka skončily pravděpodobně v Památníku národního písemnictví a občas se objeví jejich úryvek v tisku.

Martin Pros, Klub sběratelů autogramů