Rozhraní tří císařství u Myslovic

(neboli Dreikaiserreichsecke bei Myslowitz)

Ještě za posledního Habsburka po meči – císaře Karla VI., patřilo Rakousku celé Slezsko, které ve 14. století připojil ke Království Českému císař Karel IV. Protože Karel VI. nezanechal mužského potomka, nastoupila po něm na trůn jeho dcera Marie Terezie (vládla v letech 1740-1780). A to na základě tzv. pragmatické sankce, kterou nechal vypracovat sám Karel VI., když pochopil, že se mužského potomka už nedočká.

To byla ale záminka pro Prusko a jeho spojence, aby se vrhli na Rakousko s úmyslem přípravit jej o co největší části území. Za Marie Terezie přišlo Rakousko skutečně o část severního Slezska, ale zase získalo polskou Halič s hlavním městem Przemyslem. Další části bývalého Polského království si rozebralo carské Rusko a Prusko – potažmo sjednocené Německo. Když se po válkách ustálily hranice, tak poblíž městečka Myslovic v Horním Slezsku (v dnešním Polsku, přibližně na sever od Ostravy) se v jednom místě setkaly hranice tří monarchií – Rakouska – potažmo Rakouska-Uherska, Pruska – potažmo Německa a Ruska. Tento stav přetrval až do roku 1918.

Hranici tří císařství u Myslovic vytvářel soutok říček Czarna Przemsza (čti Čarna Přemša) a Biala Przemsza, čímž vzniká mohutnější říčka nesoucí již jen název Przemsza. Ta pokračuje v toku k jihu a mezi Broskowicemi a Gorzówem se vlévá do Visly, která u nedaleké, nechvalně proslulé Osvětimi, přijímá další přítok – Solu. Poblíž soutoku Černé a Bílé Přemši byl vybudován železniční most pro tratě z Myslovic (a opačně) všemi směry. Právě z tohoto mostu byl a je nejlepší pohled na uvedený soutok říček, takže jej hojně využívali fotografové.

Všechny tři monarchie měly poblíž tohoto rozhraní své celnice. Byla to určitá atrakce a není tedy divu, že toho využívali později i vydavatelé pohlednic. Přetransformovávali do tiskové podoby nejen fotografie tohoto rozhraní, ale nad příslušná území umisťovali navíc ještě portréty monarchů (či jejich jezdecké portréty), pod něž dotyčná území spadala. Takže pohlednice z tohoto místa zobrazovaly jak soutok říček, tak často portréty tři monarchů (nejméně ve třech případech i tlačené), navíc třeba s reprodukcemi bankovek a mincí každého státu (mince jsou rovněž tlačené).

Existují ale i výjimky – například pohlednice s rozhraním bez jakéhokoliv mocnáře, nebo s jediným portrétem - generála Paula von Hindenburga, pozdějšího německého prezidenta (ale to již bylo v letech 1. světové války), nebo dvouzáběrová pohlednice s trojhraním a vagónem, z něhož vykukují hlavy dvou Židů, nebo s Bismarckovou věží, která stála poblíž rozhraní tří mocnářství a s dalšími motivy.

Kromě toho byla adresní strana opatřována třemi známkami každé monarchie, s příslušnými razítky každé celnice. Tyto exempláře byly od počátku předmětem zájmu sběratelů, zejména pokud prošly poštou. Ten přetrvává dodnes, protože všechny tři monarchie už dávno neexistují (od skončení 1. světové války) včetně rozhraní, které dnes patří Polsku, stejně jako celé Horní Slezsko. Navíc s portréty všech tří císařů se nedochovalo větší množství pohlednic, i když předpokládám, že těchto typů bylo vydáno větší množství (pro turisty, filokartisty i filatelisty). I když byly vydávány v poměrně krátkém časovém úseku – cca od posledních let 19. století do roku 1918. Mnoho se jich asi ale nedochovalo, neboť na burzách a aukcích se objevují zřídkakdy. V každém případě patří k hledaným exemplářům a k chloubě každé sbírky, například specializované na císaře Františka Josefa I. (doba vlády 1848-1916), ale i na cara Mikuláše II. (1894-1917) nebo Viléma II. (1888-1918). Zajímavost: poslední dva monarchové byli bratranci, ale v 1. světové válce stáli proti sobě. Anebo obecně na Rakousko-Uhersko, Rusko a Německo. Případně i na rody: Habsbursko- Lotrinský, Romanovců a Hohenzollernský. Určitě také zajímá sběratele filatelistických kuriozit.

Milan Degen