Polemika s paní "chytrou"

Nedávno jsem v jednom nejmenovaném periodiku četla článek, který mne doslova vymrštil ze židle. Všeznalá paní psycholožka vysvětluje mužům, proč manželky nechápou jejich koníčky. Už na začátku je strašlivá věta: „Co byste říkal hobbistce, která mezi vařením a žehlením všeho nechá, aby si mohla slepit model letadla?“ Už jen slovo hobbistka ve mně vyvolává odpor a představu nějaké zvláštní lidské rasy.

Je to snad nějaká partnerka hobita Frodo Pytlíka (Pán prstenů od Tolkiena) ze Středozemě? Má taky tak chlupaté nožičky jako on? Ostatně slovník cizích slov uvedený název nezná a nabízí jako nejbližší nalezené slovo právě výraz hobit. Zde se dozvíme jeho pravý význam – hobitt, antropologický název pro poddruh homo erectus. Ostatky byly nalezeny ve východní Asii. Možná o tomto zajímavém tématu se měla paní doktorka rozepsat a ne vysvětlovat něco, o čem nemá ani ponětí.

Ostatně už dotaz v úvodu jejího pojednání působí, jako by si ho psala sama na objednávku. Je také skoro delší než celá její odpověď, a bez podpisu zhrzeného muže. Neznám chlapa, který by napsal o své ženě: „ Když jsme spolu chodili, bylo to perfektní děvče. Byla tolerantní k mým zájmům, dokonce se o ně živě zajímala a chtěla je dělat se mnou. Sňatek a mateřství z ní udělaly odstrašující slepici. Ženy nemají fantazii, rozlet ani smysl pro koníčky. Ušlechtilé a hluboké zájmy jim bývají cizí. Od chlapa chtějí jen práci a peníze. Nemají ani v nejmenším pochopení pro naše potřeby a hloubku naší duše.“ Vážně bych chtěla vidět toho „poetu“, který by vyplodil takovou krásu pro časopis, mající v záhlaví označení „čtení pro ženy“.

Nevím, třeba se mýlím, ale mýlí se určitě paní psycholožka, když ve své odpovědi popisuje ženy jako stvoření z doby první republiky, které stojí u plotny, vaří, uklízí a pečuje o děti a manžela. Na nic jiného nemají čas ani pomyšlení. Domnívá se také, že ženy se nedokážou zapálit pro nějakého koníčka tak snadno jako muži hobbisté (toto nemožné slovo je její oblíbené a v článku ho používá skoro v každé druhé větě). Závěrem radí mužům, aby se s partnerkami podělili o povinnosti a ony tak budou tolerantní k jejich aktivitám. To vážně „objevila Ameriku“, to by chytrého nenapadlo. Nakonec ještě jedna perla z uvedeného vědeckého elaborátu: „Vezměte si například ženu, která má doma 2+1, tedy dvě děti a jednoho manžela. Představte si, jak se s nadšením a entuziasmem věnuje svému koníčku. Třeba se zavře na den do pracovny a věnuje se sbírce svých známek. Ještě lepší by byla milovnice přírody, která by si v pátek hodila krosnu na záda a s holkama vyrazila na čundr. Samozřejmě bez dětí. Komická představa, co?“

No pro mě je spíš komická postava paní doktorka, nevím, z kterého století pochází, ze současného určitě ne. Takže dneska nevařím, zalézám do pracovny a s nadšením se věnuji své sbírce kalendáříků a dokonce se s vámi podělím o ty nejkrásnější kousky. Co se třeba podívat na kalendáříky Národních listů nebo časopisu Milena z roku 1947? Zajímavý musel být i plátek EVA – časopis vzdělané ženy. No a k novému roku nám popřeje „Pánský modní salon Jan Nováček v Prostějově.“

P.S. Tak mě napadlo, co kdybychom my „hobbistky“ pozvaly paní psycholožku na nějaké setkání sběratelů, to by koukala, jak to dneska chodí.

Monika Petrásková