Pečící formy na velikonočního beránka

Tradice pečení velikonočního beránka z těsta prý vznikla tak, že na bohatších stolech býval beránek skutečný, z masa, a ostatní jej nahrazovali beránkem sladkým. Ať už to tak bylo nebo nebylo, faktem zůstává, že dnes na našem velikonočním stole málokdy chybí upečený a ozdobený sváteční beránek.

Jen málokterý sběratel či sběratelka má své hýčkané sběratelské „kousky“ k používání pro ten účel, pro který byly vyrobeny. Mezi výjimkami je i sběratelka pečících forem na velikonoční beránky, paní Jaroslava Holinová z Libiše, která peče beránky ve svých formách nejenom na Velikonoce.

Ke sběratelství ji přivedla vlastní svatba, kdy od své maminky dostala svoji první formu na velikonočního beránka. Od té doby se její sbírka rozrostla na 101 forem v různých tvarech a velikostech. Většinu tvoří nádoby keramické či kameninové, ale sběratelka se nevyhýbá i formám plechovým, litinovým či formám z jiných slitin. Ve své sbírce ale nemá současné silikonové formy. Patrně silikon přece jenom není to, co je na formách to krásné - ruční výroba a hlavně předávání pečících forem po generacích.

Celá sbírka představuje zajímavý vývoj forem na velikonočního beránka, přibližně od konce 18. století, po současnost. Jak ve zpracování, používání různých typů forem, tak i v druhu materiálů a barev glazur. Klasické formy na velikonočního beránka jsou vždy dvoudílné a je možno je rozdělit na dvě hlavní skupiny: se zámkem /jedna část formy má na okraji lem, do kterého se nasadí okraj druhé části formy/ a bez zámku /oba díly formy mají plochý okraj, které se na sebe pouze položí a na okrajích jsou proti sobě otvory, kterými se prostrčí dřívka či se svážou drátem, a tím se oba díly zajistí/.

Nejoblíbenější materiál na výrobu forem velikonočních beránků je určitě keramika, která vždy patřila k české domácnosti. Formy dělali hrnčíři jak na vesnicích, tak i ve městech. Často se originální vzor na formu předával z jednoho hrnčíře na druhého i po delší období. Není tedy jednoduché určit dobu výroby jednotlivých forem. Nepomůže ani to, že na formě má beránek hlavu zepředu nebo z profilu, zda má rohy nebo ne. Formy se mohou lišit i tím, co má beránek zavěšeno na krku – zvoneček, mašličku či řetěz, což také nemůžeme brát jako určující znak. Ani barva glazury není rozhodující, přestože starší formy mohou mít zelenou olovnatou glazuru a novější bývají světle či tmavě hnědě glazovány.

Keramické formy nejsou vždy glazovány celé, vnější strany nebo okraje jsou bez glazury. Dříve byly formy na pečení ukládány v komorách nebo ve sklepech, protože pro pečení je vhodné, aby formy měly určitý stupeň vlhkosti. To právě zajišťovaly části forem bez glazury. Dnes se toho využívá u tzv. římských hrnců na přípravu jídla. Formy jsou signovány zřídka, pouze na některých je údaj o počtu vajec /např. 6 -7 vajec/, což bylo upozornění pro hospodyňky, kolik mají „vrazit“ do těsta vajec.

Mezi unikátní exponáty patří forma, zřejmě z období konce baroka, která je zeleně glazovaná a vnitřek má vystouplé rýhování. To je u těchto forem ojedinělé. Zajímavý je i beránek označený jménem výrobce Fr. Procházka nebo formy od současných hrnčířů. Nelze vynechat i rozmanité kovové formy.

Sběratelka začala sbírat pečící formy na velikonoční beránky v roce 1990 a má svoji sbírku katalogizovanou na kartách, kde je fotografie jednotlivého beránka, popis a způsob získání. Sbírka byla ohodnocena jako velmi kvalitní a bude oceněna diplomem Pozoruhodná sbírka.

Těžko říct, které formě dát přednost, ale zaručeně nejlepší je ta forma, ve které se nám beránek vždycky povede. Dost často to je forma zděděná, pak bývá litinová nebo kameninová. Jednou z dobrých rad je, že pokud jste si právě pořídili novou formu, je vhodné v ní upéct alespoň jednoho beránka předem. Forma se tak říkajíc zapeče a vyzkouší se, co potřebuje. Všechny formy kromě silikonových se před pečením musí důkladně vymazat tukem a vysypat hrubou moukou, krupičkou nebo jemnou prosátou strouhankou. Zvláštní pozornost musíme věnovat okrajovým částem jako je hlavička a ouška. Těsto do formy vkládáme asi do dvou třetin, protože pečením nabude. U dvojitých forem vyplňujeme těstem celý spodní kus. Vzhledem k různosti forem bychom měli mít postup plnění ověřený vlastní zkušeností.

Luboš Čech