O jednom betlému a výročí (Josef Jaroslav Wenig)

Dne 12. 2. 2015 uplynulo 130 let od narození Josefa Weniga (1885 – 1939) a příští rok ro bude 100 let od narození jeho Pražských jesliček. Čtyři vystřihovací archy s návodem na podlepení a sestavení. První vydání staroměstským nakladatelstvím A. Štorch a syn ještě za rakousko-uherského mocnářství v roce 1916 vynikalo nádhernými, působivě volenými barvami, které v pozdějších reprodukcích nebyly nikdy dosaženy.

Připomeneme si, že „Pražské jesličky“ jsou typicky české, lidové. Palestinské rodiště Ježíška je výtvarně přemístěno do chaloupky pod Hradčany předminulého století s tehdy nedostavěným Svatovítským chrámem. Venkované, měšťané, lidé nejrůznějších cechů a stavů přinášejí dárky ve starosvětských kostýmech oblíbeného Wenigova slohu Biedermaier. V pokoře a pospolitosti přinášejí své dary i králové,

Popud k namalování betléma dala vzpomínka na dětství, rodinné vyprávění o prapředku Filipovi, který po návratu z napoleonských válek dostal na památku od kamaráda z vojny obraz neznámého vlašského malíře Narození Páně.

Pro citlivého výtvarníka bylo období vzniku jesliček ovlivněno i dobou. 1. světová válka, v září 1915 umírá jeho strýc František Adolf Šubert (první ředitel ND), Josef Wenig pro sál Městského divadla v Náchodě maluje dekorativní olejomalby – výjevy z minulosti města a A. Jiráskem a B. Němcovou popisované postavy tohoto kraje. Josef Wenig se jako výtvarník podílí na založení kabaretu Karla Hašlera v divadélku Rokoko, v červnu 1916 se po delší známosti Josef Wenig žení s Johanou (Janou) Antonií Škorpilovou (1871 - 1957). Bydleli na Smíchově, Ferdinandovo nábřeží 30. Jana byla úřednicí ve Vinohradském divadle, ale to je již na jiné vyprávění.

Maria Bašeová a Blanka Sůvová