Mikoláš Aleš (1852 – 1913) a Václav Jansa (1859 - 1913)

Mikoláše Alše zná každý, ale jméno Václava Jansy možná mnohým nic neříká. A přesto tito dva současníci, od jejichž skonu letos v létě uplyne 100 let (zemřeli krátce po sobě v odstupu dvou týdnů), byli kolegové ve svém oboru. Oba se stali významnými a uznávanými malíři již ve své době. Společného měli to, že oba vyšli z poměrně skromných poměrů, oba byli v začátcích své kariéry závislí na podpoře mecenášů a oba studovali na Akademii výtvarných umění v Praze. Oba také pražskou akademii předčasně opustili.

Mikoláš Aleš byl vyloučen pro účast na vlasteneckých demonstracích proti německému vedení akademie, zatímco Jansa sám přestoupil na malířskou akademii ve Vídni. Mikoláš Aleš se stal umělcem v pravém slova smyslu národním, byl největším malířem českých dějin, slavným ilustrátorem a jedním z nejvýznamnějších malířů generace Národního divadla. Václav Jansa se zpočátku věnoval figurálním kompozicím, později krajinomalbě a hlavně pražské vedutě. Vytvořil 150 akvarelů staré Prahy, které jsou dnes uloženy v archivu Musea hlavního města. Tyto akvarely maloval na objednávku magistrátu v letech 1895- 1900 a zachytil na nich nejmalebnější místa Prahy a také lokality, určené k  demolici. Ale oba umělci měli společné ještě něco: to, že spolupracovali na jednom velkém díle pro Národopisnou výstavu v Praze, která se konala v r. 1895. Autorem návrhu a náčrtu byl Mikoláš Aleš, který zvolil za předlohu panoramatického obrazu jednu z veršovaných legend Rukopisu Královédvorského: Beneš Heřmanův. Obraz nazval „Pobití Sasíků pod Hrubou skálou“. Báseň popisuje, jak kmeti bědují nad tím, že českou zemi drancují cizáci Sasíci a jak český šlechtic Beneš Heřmanův shromáždil Čechy ve skalnaté krajině Českého ráje. Tam Sasíky, vedené markrabětem Siegfriedem, pobili mečem i svrháváním balvanů na ně. Mělo se to odehrát za vlády krále Přemysla Otakara I. v r. 1203. Aleš již jednou toto téma zpracoval ilustracemi pro „skvostné obrázkové vydání“ Rukopisu Zelenohorského a Královédvorského v r. 1886. (Pravost Rukopisu královédvorského byla od začátku jeho údajného objevu v r. 1817 zpochybňována).

Obraz o rozměrech 10 x 8,5 m je namalován na lodní plachtě, dovezené z Holandska. Tak rozměrné dílo pro výstavu by ovšem Mikoláš Aleš sám nemohl za stanovenou krátkou dobu (6 měsíců) zhotovit, proto byli k jeho tvorbě přizváni další umělci: Vojtěch Bartoněk, Karel Vítězslav Mašek a již jmenovaný Václav Jansa. Mikoláš Aleš zpracoval figurální část ve spodní části obrazu a Václav Jansa namaloval krajinu, na níž se v pozadí uprostřed rýsuje hrad Trosky. Přizván k dílu byl také scénograf K. Stapfer, který doplnil výjev skutečnými předměty: kameny, kmeny stromů, keři a kožkami, aby bylo docíleno iluzivního prostorového dojmu diorámatu. Obraz je svou velikostí srovnatelný pouze s plátny Muchovy Slovanské epopeje, a z toho důvodu nastaly potíže s jeho dalším umístěním. Po skončení Národopisné výstavy bylo plátno ještě vystavené v r. 1908 a pak v letech 1925 na Krajinské výstavě v Turnově a 1931 v Pardubicích.

Pak bylo srolováno a převáženo ze skladiště do skladiště. Turnovští se dlouhá léta snažili obraz získat natrvalo, ale to se podařilo až v r. 1974, kdy bylo v Turnově založeno a otevřeno Muzeum Českého ráje. Tam dnes mohou návštěvníci tento impozantní výjev „Pobití Sasíků pod Hrubou skálou“ obdivovat, stal se nejatraktivnější součástí muzejní galerie v Českém ráji.

MUDr. Věra Novotná