Koleda a vánoční písně v Čechách

„Slovem koleda znamená se obřad o Vánocích konaný, choditi totiž po domech a jisté písně tu zpívati za tím účelem, aby zpěváku dárku jakéhosi za to se dostalo. Podruhé značí slovo to píseň právě zmíněnou, pak i píseň vánoční vůbec, ať již zpívá se při koledování čili nic, a při tom zvláště také píseň při jesličkách přednášenou.“ Tolik úvodem k významu slova „koleda“ tak, jak to uvádí autor knihy „Z časů dávných i našich“ – F. V. Vykoukal, roku 1893.

Koleda v Čechách začínala na Štědrý večer, pokračovala na Štěpána, na Nový rok a končila na Tři krále. Slovo „koleda“ zřejmě vzniklo z latinského „Calendae“, což značilo každý první den v měsíci, později to značilo začátek roku spojený s oslavami a průvody. Obyčej je to velmi starý, je o něm zmínka již ve 14. století. Od středověku do 18. století chodili po koledě hlavně kněží, kostelníci a ministranti. Později chodívali i vesničtí učitelé s vybranými žáky. Koledovat chodili nejen dospělí, ale i děti. Recitovali, zpívali, někde hráli hry o narození Páně a obcházeli stavení od stavení, aby popřáli hospodáři hodně zdraví, štěstí a bohatou úrodu.

V některých krajích chodívali koledníci například s jesličkami, jinde zase s bukačem (bukálem neboli fanfrnochem), což byla hliněná nádoba potažená blanou měchýřovou na způsob bubnu a uprostřed s přidělaným žíněným provázkem o dvou praménkách. Hrálo se na něj nasliněnými prsty taháním za provázky, které třením vydávaly specifický zvuk. Jinde chodívali koledníci se „žilkami“, stejně jako se jinde chodí o Velikonocích s proutěnou pomlázkou.

Na Moravě i v Čechách zase chodili chlapci se „štěstím“, což byl prut z břízy nebo chvojky strčený do hrnce a ozdobený jablky, kadlátky, hrachem a kousky sukna ... Jinde zase s „vinšem“, který představovala větvička jedle ve tvaru kříže.

Nejen o Štědrém večeru, ale i na Nový rok chodil po koledě i obecní pastýř, jinde ponocný. Troubil, hrál a zpíval pod okny stavení a hospodáři přál požehnání. Za to byl obdarován vánočkou, koláči, několika penězi i trochou něčeho teplého na zahřátí. Lidé totiž věřili, že přání vyřčená na rozhraní starého a nového roku mají magickou moc. O Vánocích koledníci dostávali hlavně jídlo, při novoroční koledě několik krejcarů a uzené maso.

Koledování končilo na svátek Tří králů. V polovině 19. století se ještě na některých místech rozdávaly tzv. „kolední lístky tříkrálové“, kde kromě obrázku otištěného z časopisu nebo kalendáře byla i koleda nebo básnička. Na Tři krále se v některých krajích chodívalo s hvězdou ...

S událostmi narození Krista je neodmyslitelně spojena vánoční hudba: vánoční písně, mše, pastorely a koledy. Některé pramení z latinských chorálů a písní, u jiných autor není ani znám.

Jedním z nejznámějších autorů vánočních písní byl varhaník, básník a skladatel Adam Michna z Otradovic, který v roce 1647 napsal píseň „Chtíc, aby spal“.

Lenka Urbanová