Karlův Týn na starých pohlednicích

(Ke 120. výročí otevření hradu pro veřejnost)

Neboli Karlštejn (z něm. Karlstein). Je to patrně nejznámější český hrad doma i v cizině, jehož sběratelé pohlednic pochopitelně řadí do velké rodiny českých hradů a zámků, nebo případně ke gotické architektuře, či se nachází ve sbírkách Středočeského kraje. Samozřejmě, mohou existovat sběratelé výlučně Karlštejna, nebo sběratelé, kteří se narodili v obci pod hradem atd.

Karlštejn založil císař Karel IV. z rodu Lucemburků (jako český král Karel I.) v roce 1348 jako bezpečný úkryt pro korunovační klenoty Svaté říše římské, ostatky svatých aj. V dobách málo bezpečných, a posléze jedno údobí i trvale, tu bývaly uloženy i korunovační klenoty Českého království (dnes je zde vystavena replika Svatováclavské koruny) a také zemské desky a státní archiv. Hrubá stavba byla dokončena v roce 1365, kaple sv. Kříže, další interiéry aj. v roce 1367.

Hrad je postaven na vzestupném skalním terénu – od opevněné studně (hluboké 78 m) přes purkrabství, císařský palác až po masivní Velkou věž, která je dominantou hradu a vlastně Českého království. Právě ve Velké věži se nachází nejposvátnější místo hradu – kaple sv. Kříže. Po jejím gotickém interiéru je rozmístěno 129 gotických deskových obrazů světců aj. Mistra Theodorika. Tento soubor je světovým unikátem. Právě za oltářem této kaple byl úkryt pro říšské a české korunovační klenoty aj.

V roce 1422 se pokoušeli dobýt hrad husité za vedení Zikmunda Korybutoviče (tehdy favorita na titul českého krále), kde byly právě dočasně uloženy české korunovační klenoty, avšak neuspěli. Obránci hradu tehdy museli být značně odolní a otrlí, neboť dobyvatelé je prý častovali také smrdutými bombami, tj. náložemi fekálií a dalšího tlejícího materiálu, dopravovaného do hradu z velkých praků. Tento tlející materiál byl přivážen na vozech až z Prahy, vyznačující se jeho hojností. Možná jim to obránci částečně vraceli, ale o tom se nemluví. Á propos, když jsem u tohoto tématu, tak třeba z Vrchlického „Noci na Karlštejně“ je známé halekání ponocného: „Dále od hradu dále, ať tě nepotká neštěstí nenadálé!“ To však, pokud je to pravda, souviselo spíše s lidskými potřebami císařského dvora a posádky hradu (k nimž měl mistr Vrchlický vřelý vztah – viz některé jeho méně známé básně). Zřejmě všichni na hradě si ulevovali buď prostřednictvím prévetů, vysunutých z hradního opevnění, nebo přímo, po stažení nohavic, z horních částí hradby. Takže pohybovat se pod hradbami bylo značně nebezpečné (ba přímo eklhaft – podle známého židovského výrazu), i když nešlo přímo o život. A to i v mírových dobách.

V údobí 1436–1619 zde české korunovační klenoty byly uloženy trvale. Pouze na korunovaci českého krále byly převáženy do Prahy a po korunovaci zase vráceny na Karlštějn. V roce 1619 pak byly odvezeny do Prahy natrvalo.

V polovině 16. století došlo k renesanční přestavbě hradu, což se týkalo zejména Velké věže a purkrabství. A na konci třicetileté války, v roce 1648, hrad dobyli Švédové. V jakém stavu hrad zanechali, si lze jen domýšlet. Po skončení války byl už hrad značně zchátralý.

V roce 1812 hrad navštívil císař František I. (1768–1835), který vzápětí věnoval peníze na jeho opravu. Mimochodem František byl posledním císařem Svaté říše římské (jako František II.), která Napoleonovými výboji zanikla v roce 1804.