Bez dobrých přátel se sběratelství nedaří

Sběratelství jako užitečnému koníčku se systematicky věnuji přibližně 20 let. Ale je pravda, že jako mladík jsem shromáždil slušnou sbírku pivních etiket, která po dvouleté vojenské službě, kdy jsem byl odtržen od civilního světa, vzala za své. A jako kluka mě zaujala rozmanitost obrázků na sýrech, jenže nabídka mlékáren v 60. letech minulého století byla poměrně rychle vylepena v mém albu.

Rozšíření obzorů v průběhu dálkového studia Fakulty žurnalistiky UK v Praze a následná profese redaktora mě nasměrovala k podrobnějšímu zájmu o grafický design novinové strany. Noviny mě zaujaly jako specifické grafické dílo, za nímž musíme hledat tým lidí vyškolených ve více profesích . A to nejen novin v tuzemsku, ale samozřejmě v zahraničí. Zpočátku jsem zcela bez vážnějšího úmyslu uschoval několik výtisků novin z Ghany od kamaráda, který se vrátil z montáží v této africké zemi. Později přibývaly noviny z okolních zemí, pak Čína, Velká Británie, Francie, Itálie, Nizozemsko a už se to hromadilo.

Aby si člověk mohl splnit své sny, musí mít odvahu a dobré přátele. Snem se stalo sestavení kolekce novin ze všech zemí světa. Dobří přátelé teprve čekali na příležitost. Takových lidí jsem bohudík za svou dvacetiletou činnost potkal několik. Jednou jsem o své sbírce mluvil pro Český rozhlas Praha, vysílání pro rusky mluvící země. Reagoval na to novinář až z Astany v dalekém Kazachstánu, který si od rádia vyžádal kontakt, a pak jsme si vyměňovali zprávy o sobě. On shromažďoval historické noviny jejich země, rozuměl sběratelství a tak s pochopením poslal řadu výtisků. Dokázal sehnat i periodika ze sousedního Kyrgyzstánu, kde jsem byl jinak podle mých informací bez šancí.

Předlouho a usilovně jsem toužil po novinách z Etiopie. V té době jsem už vlastnil zástupce Zimbabwe, Egypta, Alžírska, Tuniska a jiných, ale Etiopie stále chyběla. Najednou se z ničeho nic vynořil dr. P. Mikeš, pracovník Evropské komise v Addis Abeba a poslal mi přibližně 50 různých novin této nádherné země, většinou v amharštině.

A navíc přidal vysvětlení, proč jsou datované se zpožděním proti našemu kalendáři. Později, když viděl moji radost, poslal další noviny z okolních zemí, jako Džibutska, Somálska, Somalilandu, Čadu, prostě samé vzácnosti, díky nimž získala kolekce zahraničního tisku punc jedinečnosti a mohla být Klubem sběratelů kuriozit v Praze uznána jako Pozoruhodná sbírka.

To už mi další kamarád, který se dokonale vyzná v počítačové grafice, nabídl, že vytvoří webové stránky s ukázkou všech zástupců zemí a s informacemi o jedinečné kolekci. Na tyto stránky nějakým řízením příznivého osudu narazil dobrý člověk v seniorském věku z Banské Bystrice, kterého ojedinělé hobby natolik zaujalo, že mi velkoryse nabídl svoje dokonalé znalosti angličtiny a svůj čas, strávený vyhledáváním možných dárců exponátů. To je těžký kalibr, protože díky jeho mimořádně úspěšné pomoci jsem získal noviny z ostrova Sv. Helena, Sv. Vincenc a Grenadiny, z Gibraltaru, Grónska, Kašmíru, Marshallových ostrovů, Falkland, Nigeru a dalších. Sítě máme rozprostřené na Šalamounovy ostrovy, Mikronésii, Východní Timor, Antiqu a Barbudu, prostě na zbytek světa.

Jen díky dobrým lidem, kteří nezištně pomohou, mám ze 192 zemí registrovaných OSN už 176, ale jinak sbírka obsahuje na 200 zastoupených států, neboť v ní je například Vatikán, SSSR, Jugoslávie, ČSSR a podobně. Sbírka novin z pěti kontinentů je od září 2009 registrována v České knize rekordů.

Ale i já rád přispěji kolegům – sběratelům jiných komodit. Pokud dorazí obálka opatřená známkami (Niger, Falklandy, Samoa, Sv. Vincenc a Grenadiny, Etiopie), nevyhodím ji, ale předávám k obohacení jiných kolekcí filatelistům. Úspěch sběratelství je založen na přátelských vztazích. Musíme si pomáhat – to platí nejen ve známém českém filmu, ale i v životě sběratelském.

Miroslav Karásek