Vítejte na oficiálních stránkách Klubu sběratelů kuriozit
English version
Deutshe version
Home | O klubu | Členství v KSK | Plán akcí KSK | Sběratelské materiály | O KSK jinde | Kontakty | Inzerce | Odkazy
Pohlednice » Antarktické vědecké stanice na pohlednicích

Antarktické vědecké stanice na pohlednicích

Pohlednice - Antarktické vědecké stanice na pohlednicích Antarktida, země všudypřítomného sněhu, ledu a mrazivých teplot. A přece i zde žijí lidé.

Ale nejdříve něco o historii a objevování tohoto kontinentu. Prvními lidmi, kteří tento kontinent spatřili, byli prý v roce 1820 členové ruské expedice vedené Fadějem Bellingshausenem. Po dobytí geografického jižního pólu legendárním norským badatelem Roaldem Amundsenem v prosinci roku 1911 nastala éra systematického mapování pobřeží a vnitrozemí Antarktidy. Nadějné výsledky pátrání po nerostných zdrojích a výnosný lov velryb se staly lákadlem pro řadu států, které postupně vznášely i územní nároky na části pevniny. Po 2. SV se situace ještě více zdramatizovala. Vzrůstající napětí vyřešila až Smlouva o Antarktidě podepsaná 1. prosince 1959 ve Washingtonu zástupci 12 zemí, které v Antarktidě udržovaly alespoň jednu celoročně obývanou vědeckou stanici (Argentina, Austrálie, Belgie, Chile, Francie, Japonsko, JAR, Norsko, Nový Zéland, SSSR, USA a Velká Británie). Antarktida se stala mezinárodně spravovanou neutrální zónou.

V platnost smlouva vstoupila 23. 6. 1961, o rok později k ní přistoupilo i Československo. Přibližně od konce šedesátých let minulého století nastává velké rozšíření vědeckých výzkumných programů, stavějí se nové stanice a je tedy jasné, že je nutná mezinárodní koordinace. Antarktida byla rozdělena na sektory, tzv. nárokovaná území. Avšak i ostatní státy, které k „smlouvě“ přistoupily, mají možnost budovat své stanice pro vědecký výzkum.

Dohoda o Antarktidě zde zakázala jakoukoliv vojenskou činnost. Zakázána i do roku 2048 těžba nerostů k nevědeckým účelům. Led na tomto kontinentu obsahuje 70% světových zásob sladké vody. Proto je nutná i komplexní ochrana životního prostředí. Protokol z roku 1991, platný od roku 1998, zavedl i přísné režimy pro ochranu přírody v Antarktidě, pro nakládání s odpady a regulaci vzrůstajícího cestovního ruchu.

První antarktické stanice zde začaly budovat v šedesátých letech státy, které mezi prvními podepsaly „smlouvu o Antarktidě“. Představme si blíže vědecké stanice jednotlivých států.

Spojené státy vybudovaly stanici Amundsen – Scott South Pole přímo na jižním pólu již v roce 1956, od kdy je trvale obývána a udržována. V roce 1975 byl přistavěn tzv. „Geodetický dům“ ve tvaru vrchlíku o průměru 50 m a výšce 16 m, který se stal hlavní budovou stanice, a k té byly roku 2003 přistavěny nové budovy vyvýšené stanice (Elevated station). V roce 1992 byl zpracován návrh nové stanice s dvěma úrovněmi podlaží, aby se zabránilo zapadání sněhem. Nová stanice stojí v blízkosti „Geodetického domu“, je modulární s nastavitelnou výškou a stojí proti větru se šikmou spodní částí stěny. To zvyšuje rychlost větru pod budovou a zabraňuje usazování sněhu. Kapacita stanice je až 150 lidí a slavnostně byla otevřena v lednu 2009 za účastí vládních úředníků, kdy současně byl ukončen provoz staré stanice.

Největší americkou antarktickou stanicí zůstává stanice Mc Murdo na břehu Rossova ledového šelfu, budovaná od roku 1956. V 70. letech jsem dostal přímo odtud černobílé fotografie od tehdy sovětského vědce, působícího na této stanici v rámci mezinárodní výměny. V letech 2013-2016 prošla tato stanice zásadní modernizací a rekonstrukcí, byly přistavěny 3 ubytovací budovy, v každé je 300 jednolůžkových pokojů s toaletami a prostory na přípravu jídla. Celková kapacita tak dosahuje v letních měsících více než 1000 osob, v zimních měsících 250 osob. Na tuto část navazuje „centrum antarktických operací“, zmodernizováno bylo logistické centrum, medicínské centrum, provoz údržby, laboratoře a odpadové hospodářství, které je v Antarktidě vzhledem k vlivu na životní prostředí velmi důležité.

Česká arktická stanice

Třetí americká stanice „Palmer“ byla dokončena v roce 1968 na břehu ostrova Anvers. I zde je prováděna celková modernizace a rekonstrukce, modernizován je přístav u stanice.

Sběratel 3/19

Celý článek naleznete v časopise

Sběratel 3/19

Jan Procházka


[ 16. 08. 2019 | Komentářů: 0 | Doporučit | Vytisknout | 315 přečtení ]
Časopis Sběratel

Aktuální číslo
SBĚRATEL 4/19

časopis Sběratel

( Více informací o číslu )

Nejbližší akce KSK
Členský adresář
Nová publikace
XVIII.
ČLENSKÝ ADRESÁŘ
v prodeji jen
elektronická verze
XVIII. členský adresář

( Více o adresáři )
Série kalendáříků

SÉRIE KALENDÁŘÍKŮ
na rok 2020

SÉRIE KALENDÁŘÍKŮ
na rok 2019

SÉRIE KALENDÁŘÍKŮ
na rok 2018

Katalog PE
Novinka

Home | O klubu | Členství v KSK | Plán akcí KSK | Sběratelské materiály | O KSK jinde | Kontakty | Inzerce | Odkazy

Powered by phpRS. Copyright © Klub sběratelů kuriozit 2001-2019. Všechna práva vyhrazena. Kopírování jakékoli části možné jen se svolením autora.