A co třeba Vitana

Při zakládání nových kalendáříků do sbírky často přemýšlím, o čem budu psát příští článek do Sběratele, aby téma bylo zajímavé, abych se neopakovala a vybrané kalendáříky byly neokoukané. Poslední dobou mi připadá, že už tady všechno bylo a moje grafomanské výlevy málokoho zajímají. Ale naštěstí se občas podívám do e-mailu, kde je kladná odezva od čtenářů z webových stránek KSK, anebo najdu ve schránce dopis s poznámkou: „moc ráda čtu Vaše články o sbírání kalendáříčků.“ Za všechny ohlasy tak moc děkuji, ani nevíte, jakou mi dávají energii pokračovat v psaní.

No a proč tedy dnes „Vitana vaří za nás“? Je to díky panu Čižmárovi, který má zajímavou profesi – objevuje a vypráví příběhy podniků a značek. Vše převádí do knižní podoby a uvedené firmy pak mají svoji historii krásně zpracovanou a mohou knihy využít jako dárek pro zaměstnance nebo obchodní partnery. Informace vyhledává nejen v muzeích, knihovnách, ale i u sběratelů. A tak se stalo, že oslovil i mne, při práci pro firmu Vitana, která příští rok oslaví 100 let od svého založení.

Ve sbírce jsem opravdu našla několik kousků, nejstarší z roku 1963, se sloganem: „Pro každou příležitost po celý rok polévky Vitana v každé prodejně potravin.“ Vzpomínám si, že nejvíce mi chutnala gulášová a hrášková, naopak nesnášela jsem flíčkovou. Ale je pravdou, že u nás vařila poctivé polévky, v kterých stála lžíce, babička a ty pytlíkové jsme si užili nejen na výletech, táborech nebo na chalupě, kde nebyl čas na vaření.

Také se mi vybavuje jedna historka související s polévkovým bujónem Masox, nepostradatelným výrobkem Vitany. Když mi bylo asi šest let, tak do prodejny Pramen u nás na sídlišti dorazila větší várka tohoto nedostatkového zboží. Protože v naší rodině se Masox dával skoro do všeho, tak bylo nutné doplnit zásoby. Bohužel pan vedoucí orlím zrakem střežil, aby si nikdo nekoupil víc než 4 kousky. Když jsme už stáli frontu potřetí, tak jsem se na celou prodejnu hlasitě zeptala: „Mamíí a proč dneska pořád kupujeme ten Masox, vždyť ho už máš doma dost.“ No ostuda to byla veliká, chodili jsme pak přes celé město nakupovat do Jednoty.

Další kalendářík má rok výroby 1967 a zbylé kousky jsou z let 70. Nevím, od kterého roku se datují první kalendáříky uvedené firmy, ale jisté je, že byla založena v roce 1919 a jmenovala se nejprve Graf, spol.s r.o.

Celý článek naleznete v časopise

Sběratel 2/18

Monika Petrásková